Chci, abys viděl, co Klogg viděl ve mně
Velké srdce Hoborg se k té lahvičce nikdy neměl dostat. Samozřejmě, i kdyby se k ní dostal, ale nevypil ji, nic by se nebylo stalo. Jenže král s krabicí místo hlavy byl v poněkud melancholické náladě a nečekal nic nebezpečného.V té lahvičce byl čistý ethanol. Nejčistší, jaký dokázal neverhoodský chemik vyrobit. Hoborg jedním velkým lokem vyprázdnil celý obsah, zakuckal se a rozmazalo se mu vidění.
Zapotácel se. Když znovu zaostřil, uviděl kus od sebe Klogga. Jeho mladého, malého syna, který věděl, jak špatnou volbu udělal. Hoborg k němu natáhl ruku, nebál se. Jeho prsty synem prošly jako vzduchem a král pochopil, že jeho syn se ukazuje jen v jeho mysli.
Sklonil hlavu a rozplakal se. „Moc mi chybíš,“ přiznal se svému smutnému synovi. „Ani nevíš… můj prvorozený…“ Zkusil Klogga obejmout, ale sevřel jen vzduch. Zase se mu rozmazal svět před očima.
Další věc, co věděl, byla, že stál na cimbuří a zpíval si s větrem a ptáky. Zpíval o svém velkém srdci a jak ho bolí, že ho zradil jeho prvorozený. Jeho dunivý bas se rozléhal a on poslouchal, jak se nese nad jeho světem.
Pak bloudil zámkem a něco hledal. Obrátil celý hrad vzhůru nohama. Vyházel všechno ze skříní, ze šuplíků, pokusil se prohrabat se do podstavce svého trůnu. Měl pocit, že tam je jeho syn. Klogg ho smutnýma očima pozoroval.
V jasné chvilce se k němu Hoborg náhle otočil a zvučným hlasem zvolal: „Ale ovšem! To, že jsi mne připravil o vládu, muselo mít nějaký důvod! Byla to vůle Quatera? Co jsi viděl, co jsi viděl, Kloggu, že tě to přimělo mě zradit?“ Rozmáchlým gestem se dotkl své koruny. „Lesk zlata? Kloggu!“
Jeho hlas se vracel a zesiloval ozvěnou, jak se král zoufale zasmál.
„Já netvořil své děti, aby je posedla pošetilá touha po bohatství! Chtěl jsem, aby sis vybral mezi dobrem a zlem, co tě ponouklo, aby sis vybral zlo?! Kloggu!“
Král se sesul na kolena a rozvzlykal se. Náhle ustal a díval se mezi slzami zmáčenými prsty. Něco si uvědomil.
„Tys něco viděl. Tvořil jsem tě, aby sis vybral, avšak v duchu jsem si přál, abys prohlédl. A ty jsi vskutku něco viděl, a proto ses rozhodl jinak, než jsem si přál. Já jsem…“ Hlas se mu zbarvil hrůzou. „Já jsem tolik chtěl dát svým dětem svobodu ve volbě a zatím… Zatím jsem svým dětinským přáním obrátil svého prvorozeného proti sobě! Ach, Kloggu!“ Divoce se obrátil na svého syna a uzřel, jak se mu po tváři tiše koulejí slzy.
Král Neverhoodu se vrhl na zem a plakal u Kloggových nohou. Žal mu tak zatemnil mysl, že byl schopen čehokoli.
Najednou se zprudka posadil a strhl si korunu z hlavy. Duchovi se lehce rozšířily oči, jak se Hoborg rozmáchl a zahodil ji do rohu místnosti. Přitom mu do ruky vlétlo semínko života.
Hoborg ustal. Díval se na odřezek života na své dlani a představoval si nového syna. Náhle mu myšlenky zkřížil ďábelský nápad. Vyskočil na nohy.
„Synu! Můj další synu, ani si nepamatuji, kolikátý jsi, tak špatný jsem otec! Prokážeš mi službičku! Chci, abys mi řekl, co Klogg viděl a já ne, co ho obrátilo proti mně! Chci, abys viděl, co Klogg viděl ve mně!“ Mrštil semínkem o zem –
Zapomněl, jak blízko stojí oknu. Po zrnku života nebylo ani památky.
„Ne!“ vzkřikl zlomeným hlasem. Vrhl se k oknu a málem z něj vypadl taky. „Ne! Co jsem to učinil!“ Obrátil se na svého prvorozeného. „Já zabil vlastního syna!“
Když se Hoborg ráno probral, na vůbec nic se nepamatoval.
