Základy filosofie Ljanna

Na počátku byla Tma. Ani prostor, ani čas, jen velké nicotné nic.
Náhle se ve Tmě zrodil Kousek něčeho, hutný a tmavý zárodek všeho, co dodnes existuje, a s ním se objevil i první rozměr čas. Kousek něčeho se počal rychle rozpínat v druhém rozměru délce a roztrhal se. Vznikly nespočetné kapsy obou rozměrů, bolény, které se vzájemně odpuzovaly a čím dál víc se od sebe vzdalovaly.
Když se dvě bolény, později pojmenované jako Pátá a Harujina, ve vysoké rychlosti srazily, zrodil se první Život. Dokázal využít všudypřítomnou jitřivou energii k tomu, aby myslel a cítil. Postupně ze sebe odděloval menší části a tak zplodil mnoho dalších životů.
Jak šel čas, života bylo stále více a nové bytosti si začaly říkat Mu’saci. Každý z nich byl jiný, ale protože vznikli z jednoho praživota, dokázali mezi sebou hovořit a komunikovat. Byli moudří a silní, neznali války a žili ve shodě. Původně ze zvědavosti vymysleli způsob, jak cestovat mezi bolénami a mnoho jich osídlili.
Na boléně Hantrak Mu’saci poznali, co je Zlo. Zlo je zkazilo a tito Mu’saci si začali říkat Lu’sáci. Ostatní Mu’saci se jich báli, okusili strach. Lu’sáci se nijak netajili s tím, že chtějí zlo rozšířit a uvrhnout vše do chaosu. A tak Mu’saci vymysleli Zbraň, mocnou a hrozivou. Zničili jí Hantrak a všechny přeživší Lu’sáky na jiných bolénách zabili. Lu’sácká boléna však nepřestala existovat, jen se rozprskla na maličké mulény, kterých bylo mnohonásobně víc, než všech bolén dohromady. Tyto miniaturní kopie bolén, ve kterých se délka vlivem obrovské energie přetočila a změnila na třetí rozměr šířku, se rozlétly na obě strany a pronikly do okolních bolén, kde se ve dvou překřížených rozměrech poprvé objevil obraz.
Mu’saci mulény obezřetně pozorovali, ale když zjistili, že na nich není žádný život, tedy žádný Lu’sák nepřežil, přestali se o ně zajímat. Několik bytostí však dokázalo do mulén vstoupit a s obrazem manipulovat, měnit ho a přetvářet. Zakladatelé, jak si říkali, poznali touhu tvořit, malovat po čistém plátně. Ačkoli první pokusy byly ubohé, Zakladatelé se naučili vytvářet podivuhodné obrazce, které pak s nadšením sdíleli mezi sebou. Jedním z nich byl Otec, Mu’sak považovaný za podivína, protože nikdy nenamaloval žádný obraz. On se na muléně usadil proto, že ho fascinovala kombinace tří rozměrů (času, délky a šířky) a byl přesvědčen, že k nim dokáže přidat i čtvrtý. Zkoušel to dlouho, dokud se mu nepodařilo vytvořit malou kapsičku čtvrtého rozměru hloubky, vesmír, ve kterém mohla existovat hmota. Zakladatelé to viděli a netrvalo dlouho a stvořili své vlastní. Umění tří rozměrů ustoupilo do pozadí, nastala éra časoprostoru, jak Mu’saci čtyřem společným rozměrům říkali.
Po nějakém čase nepořádný Zakladatel Jozit, který všechny své nepovedené výtvory jednoduše odhazoval do hlubin svého vesmíru, zjistil, že některé z jeho zavrhnutých prací ožívají. S úžasem vytvořil další podobné hroudy hmoty a nový druh bytostí pojmenoval Látové. Látové byli přízemní, nedokonalí, toužili po pozornosti svého stvořitele, který je vnímal jen jako kratochvíli, která nemá žádnou budoucnost. Brzy poznali zlo a propadli mu. Jozit to poznal, zalekl se a do jednoho Láty zabil, dřív než mu stačili ublížit. Pověděl to ostatním Zakladatelům a ti se malých vesmírů zhrozili. Všechny je zničili a přešli zpět ke svým obrazům. Pouze v jedné muléně čtvrtý rozměr zůstal. V muléně, kterou chránil Otec, stvořitel vesmírů. Odmítl je nechat zničit. Zakladatelé ho potrestali tím, že navěky zůstane uvězněný ve své muléně.
Otec, odříznutý od svých přátel, se zdokonalil v tvoření života a stvořil si syna. Pojmenoval ho Ježíš a dal mu v nadvládu jeden ze svých tří vesmírů, Šenu. Ježíš ve svém vesmíru stvořil hvězdy a tak první muléna poznala, co je to světlo a teplo. Také vytvořil planety - hroudy hmoty mnohem menší než hvězdy, které nesvítily a nehřály. Zato na mnoha planetách vznikl zcela samovolně život, ten však většinou nedokázal myslet a uvědomovat si sebe sama. Ježíš se těm chytřejším snažil dát směr, jenže neuspěl. Všechny myslící bytosti poznaly zlo, ale Ježíš je nechtěl zničit. Napravoval je a jednu planetu, kterou si zvlášť oblíbil, nazval Země.
Bytosti na ní si říkaly lidé a byly zvláštní tím, že každá z nich si dokázala vybrat mezi dobrem a zlem. Ježíš se rozhodl zjevit se jim. Mnoho lidí v něj uvěřilo, pojmenovalo ho Ježíšem Kristem Nazaretským a začalo ho uctívat. Většina však neuvěřila a vedla proti křesťanům, jak si věřící říkali, války. Ježíš se jim snažil zabránit, ale lidé rozpoutávali nové a nové. Vyvinuli se, vymysleli mnoho různých zbraní a Ježíš své snažení obrátit tuto planetu k dobru téměř vzdal. Lidé si však uvědomili své chyby a chtěli je napravit. A tak začala nová éra, jimi pojmenovaná jako platinová léta.
Otec pozoroval snažení svého prvního syna a líbilo se mu, jak vytvořil hvězdy a planety. I stvořil druhého syna, dal mu jméno Syrinx a svůj druhý vesmír, Jatu. Syrinx se však o něj nestaral a v Jatě se rozmohlo zlo. Bytosti, které ji obývaly, se proti Syrinxovi vzbouřily a zabily ho. Otec zpanikařil a vesmír zničil.
Po této události Otec váhal, jestli má stvořit dalšího syna. Dlouho se rozmýšlel a připravoval a nakonec se zrodil třetí Otcův syn, Quater. Otec mu ukázal Ježíšovu Šenu a poučil ho o dobru a zlu. Quater pak se vší zodpovědností převzal vládu nad Otcovým třetím vesmírem, Kirmu. Jeho svět byl z hmoty, kterou nazval pastelína. Stvořil sedm synů, kteří mu pomáhali vesmír spravovat. Quater byl s Ježíšem dobrý přítel. Radili se ohledně problémů ve svých vesmírech a rozuměli si.
V době, kdy se Ježíš zjevil lidem na Zemi a Quater stvořil svého šestého syna Hoborga, se Šena a Kirma spojily, protože vesmíry se na rozdíl od bolén přitahovaly. Otec však dával dobrý pozor na to, aby se navzájem nepoškodily a i nadále je udržoval v uctivé vzdálenosti. Jediný most mezi Šenou a Kirmou střežil Quater. Dokud se něco nezvrtlo...


     

Zpět na povídky