Pokřivená čepel
1. kapitola
„Tak to mi nejde do palice… Proč se na toho novýho neceš jít kouknout? No tak, bude to bžunda!“ strčila veselá bytůstka do druhé.„Ne, prosím tě… Nějak se na to necítím, Kat…“ ošil se nabádaný. „Ale vy tam jděte, nečekejte na mě,“ prohlásil.
„Ále no ták, Klajdíčkůů! Bude to dobrodružství! I když se budem jen poflakovat a vočumovat… A hele,“ popadla Kat za ramena jinou Hooďanku a stáhla ji před sebe, „Mongoose z tebe bude úplně smutná!“
Mongoose sama sice vypadala, že ji vyvedlo z míry spíš to smýknutí stranou, ale Klyde i tak vypustil skleslý vzdech.
„Ne, ne, Klyde, to nevadí! Já z tebe nebudu smutná, opravdu,“ zamávala Mongoose rukama s ujišťujícím úsměvem. „No tak, Kat, vždyť on tam nemusí jít…“
Neverhooďanka z ní spustila ruce a zamračila se. „No jo, ale stejně dobře by taky moh jít s náma. Dyť tomu novýmu – nebo tej novej – musí postavit domeček…“ namítala neodbytně.
Klyde neodpověděl. Vyhnul se Katinu pohledu a svěsil ramena. Sám nevěděl, jestli tam chce jít.
„Jo a mimojízdou…“ zazubila se Kat tajemně. „Ona se tam taky pude mrknout!“
Stavitelovo oko sebou škublo a vyšlo z něj další povzdechnutí. „Jí nemůžu přijít na oči… Vždyť jsem ji zatáhl do tolika věcí… ji a vás všechny,“ zamumlal chmurně. Ucítil, jak mu Mongoose položila ocásek na rameno.
„Ale to jsou týdny… Určitě na to už zapomněla,“ zkusila Klyda utišit a povzbudit.
„Jak by na to mohla zapomenout? Můžu za to já, že je svou prací pozadu a… a já přece…“ utichl s bolestí v hlase, protože tohle se dotýkalo ještě ne úplně zahojených ran.
Kat se zachovala záludně a skočila mu na ramena. Neverhooďan se poroučel k zemi a dívka mu sedla na hrudník. „Šťopku vzhůru, pane Wakaličko! To už je dáávnóó! Tak pojď s náma, no tak, kvůli mně… kvůli Mongoose… kvůli Lupíkovi!“ sundala si fwovečku z hlavy a strčila mu ji před obličej.
„Bééé…“
Klyde na zelenavé zvířátko zmateně mrknul a znovu beznadějně vzdychl. „Promiň, Kat… teď se mi tam… nechce…“ dokončil přidušeně, neboť slečna se zvedla a stoupla si mu na prsa.
„Někdy jindy?“ ohrnula rtík, jakmile dokončil větu. Založila si ruce a milostivě z něj sestoupila. „Pfft… tak aťsi. Žádný smradlavý jezevce nepotřebujem. Pocem, Mongoose, berem nohy na ramena! Hihi, to sem dycky chtěla říct!“ zasmála se Kat a rozmařile si to namířila cestou k Jeslím.
Mongoose ještě pomohla Klydovi na nohy. „Fakt si to nerozmyslíš?“ položila starostlivou otázku.
„Ne, to ne…“ zavrtěl tázaný hlavou. Dívka se tedy otočila a šla pomoct Kat, která naprosto minula dveře Výbušné boudy a naběhla do zdi. Klyde osaměl.
Minuty ubíhaly a on stále zvažoval pro a proti, až si naposledy povzdechl. „Jen nakouknout neuškodí…“ řekl si a vypravil se na uvítačku nového Hooďana.
2. kapitola
„Haló-ó! Je někdo doma?“ strčila Kat hlavu do Jeslí.Mongoose jí nervózně nakoukla přes rameno. „Kat… Mně se to tu nelíbí,“ zamumlala celá nesvá. „Je tu nějak nacpáno…“
„Ále, neboj!“ šťouchla ji kamarádka do tváře. „Seš se mnou, ne?“ a s tím ji popadla za ruku a začala se prodírat davem svých sourozenců. „Pardon, promiňte, z cesty z cesty z cesty!“ vymáhala si postup dopředu. Pak do někoho zezadu narazila. „Jejda, pardon, pane, sem vás neviděla –“ Než stihla letmou omluvu dokončit, do ksichtu ji tvrdě udeřil čísi loket, až přepadla na Mongoose.
„Tys mi řekla pane schválně, co?“ ohlédla se na ni jiná Neverhooďanka s nebezpečným tónem.
„No sórry, Korkáči, ale korek plave ve vodě, takže jsi savec!“ odsekla Kat a vstala mnouc si tvář, na což jí sestra odpověděla pleskavou ránou rukavicí. Mongoose s bezmocnou hrůzou sledovala, jak na sebe její kamarádky štěkají o dobrých mravech, když koutkem oka zahlédla nenápadnou postavu, která se po špičkách plížila kolem zdí. Dívka se k ní neslyšně přišourala.
„Psst, Klyde… Já myslela, že nepřijdeš,“ zašeptala pokradmu.
„Ah – a, to jsi ty,“ uvolnil se mladík po nečekaném oslovení. „No jo, já totiž… n-nechtěl jsem naběhnout přímo do… no dyť víš,“ kývnul hlavou směrem k lékařce.
„Hej, Mongoose, s kým to mluvíš?“ ozvala se Kat z Korčina zápasnického zámku.
Mongoose tikla očkem po Klydovi, který se okamžitě skrčil a prosebně přiložil prst k ústům, ať ho neprozradí. „Mm, se zdí?“ plácla spontánně.
„Se zdí?! Co je na zdi tak úža–áu!“
„I zeď se chová líp než ty!“ zavrčela Kork přes svůj zabijácky utažený chvat.
Klyde při zemi ukázal Mongoose zdvižené palce a jeho kamarádka jednoduše kývla. Zástup se utišil, takže bylo slyšet jen Katino udušené kuckání.
„Fajn, fajn, m-milost, prosím tebe! …Auvajs… tos nemusela…“ třela si dívka pochroumaný krk a zarputile zírala na Kork, která ji pustila a odvrátila svou pozornost jinam. Jinam, to znamená k té bytosti, která stála na stupínku horní místnosti Jeslí. Měla respekt všech Neverhooďanů, už proto, že to byl Hoborg.
„Mhr mhrm…“ pročistil si hrdlo. „Drazí přátelé, díky vám všem, že jste sem přišli. Chtěl bych vám představit nového kamaráda. Pojď sem a pozdrav je,“ pokynul rukou k Hooďanovi, jenž vyšel z místnosti za ním.
Klyde na něj civěl očima dokořán. Co viděl, ho totiž nemístně vylekalo, ačkoli ostatní to zřejmě nepovažovali za podstatné. Mládenec měl na pravé ruce spáry místo prstů, opíral se o dlouhý červený meč s křivým ostřím a rozhlížel se nedůtklivě a lehce znuděně po přeplněné místnosti.
„To – to snad ne…“ hlesl stavitel sotva slyšitelně.
Mongoose nastražila sluch, dřepla si vedle něj a zašeptala mu: „Co snad ne?“
„Rád bych vám představil Klaytona,“ pronesl Hoborg melodicky. „Nabídl se, že svým neobvyklým, ale fakt hustým nadáním bude chránit Neverhood. Tak ať se mezi vámi cítí jako doma!“ položil mu ruku na rameno.
Klyde si z náhlého prozření sedl na zadek, nespouštěje z těch dvou oči.
„Klyde?“ zeptala se opatrně Mongoose.
„Všechno to zapadá… jak se tváří… ten meč… ta ruka…“ mumlal si Hooďan nevěřícně. „To on je to semínko, ze kterého chtěl Klogg poskoka… To jak na něj nakapal morušovici…“ zaškublo se mu oko.
3. kapitola
Klyde se tiše vymrštil na nohy a opatrně, aby ho Kork s Kat nezahlédly, se vyplížil z Jeslí. Obešel roh a po zdi se svezl na zem. Vteřinku později tam nakoukla Mongoose, nacházejíc ho sedět zády ke stěně a ztuhle zírat na podlahu.„Klyde?“ zeptala se jemně. Nepochytila úplně, co předtím zablábolil, ale nelíbilo se jí, že ho to tak trápí.
„To je – taková náhoda! To semínko života… Hoborg z něj chtěl stvořit dalšího Neverhooďana… a Klogg taky!“ přemýšlel Klyde nahlas a Mongoose si zhola nevšímal, i když se posadila vedle něj.
„V-víš, já moc neumím utěšovat…“ Její ocas sebou škubl. „Počkej, když říkáš, že… Klogg z toho semínka chtěl poskoka a – a nakapal na něj to… to znamená, že – to?“ snažila se to poskládat do úhledného obrazce.
„On to semínko zkazil. A Klayton se mu opravdu podobá… ale nezdá se být přímo… zlý,“ civěl Klyde prázdným zrakem na zem.
Z Jeslí se vyhrnuli Hooďani a šli dělat zase to, co předtím přerušili (což pravděpodobně byla pařba).
„Ále, zlouni jsou kysáči!“ zasmál se někdo poblíž, čímž mladíka vytrhl z úvah. „Helé, pane Wakaličko, já myslela, že nepřijdeš!“ dloubla ho Kat do hlavy.
„Bééé…“ přidal se Lupík.
„N-no…“ Klyde se hodlal omluvit, když tu zahlédl Kork, kterak míří k Fialovému tunelu. „H-haló, počkej!“ vyskočil na nohy a dohnal ji.
„He? O-óóó! Ty svůdníku!“ zajásala Kat.
Kork ztuhla a hodila okem po Neverhooďance, co nevěděla kdy přestat. Dobře to její zvolání pochopila.
„Zastavila se, dělej! Něco zatanči a –“
Těžká gumová bota prosvištěla vzduchem, o centimetr minula Klyda a zasáhla Katin obličej se zdrcující přesností. Prostořeká Hooďanka ztratila rovnováhu a padla Mongoose do náruče.
„Ty drž zobák,“ doporučila jí laborantka a zvedla svou botu. Jak si ji nazouvala, střelila pohledem po Klydovi a nasadila svůj obvyklý výraz. „Zdravím,“ řekla.
Mladík si nejdřív myslel, že mluví s ním. „C-co?“ vybreptl překvapením. Ona… ona mi to odpustila? napadlo ho, než se přes přelil stín. Rychle se otočil a zračil Neverhooďana, o kterém právě chtěl s Kork mluvit – Klaytona.
„Ty jsi Klayton, že jo?“ pokročila Kork k mládenci, jenž se opíral o rukojeť svého meče jako o hůl. „Já jsem Kork. Jestli si někdy něco uděláš nebo ti bude zle, přijdeš ke mně,“ informovala ho a podala mu ruku k potřesení.
Klayton na to gesto chvilenku koukal a pak pevně stisknul lékařčinu ruku svými pařáty.
„Jasně, ale ona neni důležitá!“ vřískla Kat a skočila Kork na záda, čímž laborantku donutila zlomit se v pase. Sama Klaytonovi podala hnědou ručku a usmála se jako sluníčko. „Mé jméno Kat a tohle je Lupí-ííí!“
„Slez ze mě!“ mrskla sebou Kork a nechtěnou zátěž ze sebe shodila. Kat hbitě vstala, ovinula paži kolem Klaytonových ramen a druhou ukázala na Klyda.
„Tohle je pan Waka Waka Wakalička, staví věci, páč to fakt dobře umí… A tohleto je Mongoose, moje néjlepčí kámoška!“ pokynula k Hooďance, která se právě oprašovala. Jak ta zaslechla své jméno, trhla ocáskem a otočila se po hlase.
„Co? Ano, ráda tě poznávám,“ naznačila úklonu hlavou. Klayton se na ni zvědavě zadíval.
„Ty máš ocas?“ byla jeho první slova, pronesená nezvykle hlubokým hlasem.
Mongoose vykulila očka a pak se za inkriminovanou část těla chytla, aby sebou tak nešvihala. „No, a-ano, už od narození…“ její hlas se vytratil, měla z mládencova pohledu nepříjemný pocit.
„Fajn! Takže, máme ještě co na práci, viď, Klayťáčku? Tak poď, provedu tě!“ přerušila je Kat a šťastně Klaytona vzala za ruku. Když ho odtáhla do Výbušné boudy, následovaná Mongoose, Kork s Klydem osaměli. Chvíli se rozprostíralo rozpačité ticho, a když se Klyde konečně odhodlal promluvit, lékařka ho předběhla.
„Klyde, potřebuju si s tebou o něčem promluvit. Pojď se mnou,“ otočila se směrem ke své laboratoři.
Klyde zamrkal. „O – o co jde?“ zeptal se s obavou, že se to bude týkat jeho.
„Myslím, že to víš. Jde o…“ Klyde se připravil na nejhorší. „…Klaytona,“ dořekla Kork znepokojeně.
4. kapitola
„A tadyto jsou dveře z Výbušný boudy!“ vykládala Kat vesele, zatímco násilně ubohá dvířka vykopla do Krabí arény. Klayton se odevzdaně nechal táhnout za ruku. „A tamto červený, to je morušovník, co na něm rostou takový kuličky!“ ukázala dívka volnou rukou na nevysoký strom.„Velice zajímavé… Pověz mi, jací tvorové tu žijí?“ optal se Klayton, který zájem o Katino provádění pouze předstíral. Hodil rychlým pohledem přes rameno po Mongoose, která si toho sice nevšimla, ale její ocásek sebou lehce trhl.
„Tvorové? Hmmm… No, máš tu fwovečky,“ Kat Klaytona konečně pustila a ukázala na Lupíka na své hlavě, „ale ty ti neublížej, takže oukej! No a občas se tu ukážou Victoidi… ti jsou takoví, hodně z kostí… Sem jednoho viděla, ale Bil ho rozmáčk‘… Mmm… no a pak jedno, jak se to menuje…“
„Kk-krabouš…“ zajíkla se Mongoose.
„No jasan, díkes, Mongoose! Krabouši! Ty ráda nemam, páč maj velký zuby a furt ječí a tak!“ vysvětlovala Kat a nadšeně nevěnovala žádnou pozornost zděšení v Klaytonově tváři ani panickému strachu u Mongoose.
„Nn-ne, Kat! K-krabouš!“ vykřikla Hooďanka a roztřeseně namířila prst na zelenou příšeru, co se tyčila Kat za zády.
„Hmm?“ otočila se dívka za gestem a uzřela bestii, na niž se snažila rozpomenout. „No ne, dobrý den, pane! Dal byste si něco růžovýho chlupatýho – a kruciš! Utíkejte, utíkejte!“ zavřískla a rozběhla se k Výbušné boudě, v těsném závěsu následovaná oběma svými kamarády. Ihned jak Klayton vklouzl do dveří, vtáhl je dovnitř a zvenčí se ozvala dušená rána.
„Dávej bacha! Mongoose tam eště je! Pusť ji dovnitř!“ Kat nechápala, proč to mladík udělal.
„Tobě nedochází, že to nejspíš hledá svůj druh?“ odsekl Klayton.
„Svůj druh?! Mongoose není žádnej krabouš, ty tupoune! Je Neverhooďanka!“ přeskočil Kat hlas, když Klayton zablokoval svým mečem dveře, aby se nemohly otevřít.
„To zvíře není Neverhooďan… není jako my,“ prohlásil mládenec. Kat mrkla a oči se jí zúžily. Vykopla meč z rámu a vehementně do veřejí vrazila, až se rozlétly dokořán. Mongoose vpadla dovnitř, přičemž se jí zamotaly nohy a poroučela se k zemi. Kat však dvířka nestihla znovu zavřít, takže krabouš do nich narazil celou svou vahou a vyrval je z pantů úplně. Napůl se vecpal do Boudy, rozezleně zařval a ostrými klepety se pokusil rozstříhat trojici uvnitř na kousíčky – hlavně tu bytost, jejíž pach mu nadělal takové chutě.
„Ááá! Klaytone, udělej s tim něco!“ vypískla Kat přes krabouší skřeky.
„Já? Ani nevím, jak je zabíjet! Kdybysme to zvíře obětovali, byli bysme v bezpečí!“ vybuchl Klayton. Mongoose sebou škubla.
„C-cože?“ vybreptla zmateně. Kat se chystala Hooďana ošklivě okřiknout, když tu jí zrak padl na Mongoose.
„Hele, Mongoosinko… Tvý tlačítka nic nesvedou?“ a o vlásek se vyhnula kraboušovu klepetu.
„Co-cože? J-jo, možná…“ Dívka se přestala zabývat Klaytonovými slovy a klikla na knoflík napravo. Nic. „Mm, ale ne… To prostřední mi otvírá hrudní koš… To nalevo… nevím…“ zaváhala Mongoose.
Křup!
Kat spadla na záda a vytryskly jí slzy. Na ruce, kterou si držela, jí chyběl jeden prst. „Jaůů…“ zaúpěla. „Víš, jak to bolí?“ Klaytonovi se rozšířily oči a zazíral na chudáka Mongoose.
„Koukni, co se kvůli tobě stalo! Kdyby ses sem nevrátilo, Kat by ten prst pořád měla!“
Mongoose se přikrčila a vyděšeně zacukala ocáskem. „J-já za to… Jdeme na to!“ stiskla své levé tlačítko. „Ach…“ hlesla tiše a všechno jí zčernalo. Bezvládně se zhroutila na podlahu.
„Mongoose?“ ohlédla se Kat přes rameno. Krabouš začenichal, protože pach jeho vytipované kořisti zmizel. Nic neucítil, a tak hluboce zabručel a vytáhl svou přední část těla z rámu zničených dveří.
„No téda! To bylo hus-tý, Mongoose! Fakt hustý… Mongoose?“ Kat se po kolenou přišourala ke své kamarádce a Lupíkem do ní strčila. „Haló, Mongoose? Vstávalinky… Ty jsi omdlela či co -… počkej… Proč z tebe vyprchává vůně pastelíny?“ přičichla k ní a pak sebou trhla.
„Je to nejspíš mrtvé. Dobře, a kvůli takovému zvířeti jsi ztratila prst –“
„To zvíře je moje napořád nejlepčí kamarádka! Tvý kecy se mi nelíbí, magore!“ zavrčela Kat zlostně, sebrala bezmocné tělo své kamarádky a naložila si ho na záda. „Vydrrrž! Tetička Katička tě hned donese ke Korčáčce!“ vyběhla Hooďanka z Výbušné boudy a zamířila k Fialovému tunelu. Klayton se zlomyslnou radostí propaloval Mongoosin hřbet pohledem, dokud mu ty dvě nezmizely ve tmě.
5. kapitola
Do chemické laboratoře následoval Klyde Kork v úplné tichosti – buď se on neodvážil mluvit, nebo ona na to neměla chuť. Došli až do Radaru, když Klyde konečně promluvil.„Mm, Kork? Ne…nejsi na mě naštvaná, že ne…?“ přitiskl k sobě ukazováčky a nervózně sledoval, jak se Kork zastavila a s povzdechnutím si založila ruce v bok.
„Hele, Klyde,“ otočila se na něj, „nejsem na tebe naštvaná. Sice mě žere, že jsi šel Kloggovi po vůli, ale na tom už nezáleží. Klogg se nedostal k tomu, po čem dychtil. Ty jsi ten problém vyřešil.“ Obrátila se k němu zády, nastavila stanici na rádiu a sešla dolů po schodech.
Takže… pořád mám naději… pomyslel si Klyde s rostoucím odhodláním dosáhnout toho dne, kdy on a Kork budou žít v hezké laboratoři, kterou jí on postaví.
„Klyde! Pohni kostrou!“ zakřičela Kork na zamyšleného stavitele.
Klyde seběhl do laboratoře za ní. „A-ano, Kork! Promiň!“ omluvil se rychle. Doktorka už stála v BOBBY stroji a chystala se stisknout knoflík, když Klyde skočil dovnitř a na oba vystřelily jiskřivé proudy B-záření. V momentě se zmenšili.
„Pojď…“ pobídla ho Kork a zamířila do své laboratoře. Klyde se vyhrabal na nohy a otřásl se, načež se vydal za lékařkou, která se už opírala o laboratorní stůl. „Myslím, že je to jasný nám oběma, hmm?“ založila si ruce na prsou.
„Že Klayton vyrostl ze semínka života, co Klogg chtěl použít na svýho služebníka?“ opáčil Klyde. „Že to… vždyť-víš-co mu dalo jeho schopnosti?“ promnul si šíji. Kork přikývla a začala přecházet po malém prostoru své pracovny.
„Jistá si tím ale nejsem. Klogg to zrnko očernil, jenže až Hoborg ho přivedl k životu. Takže Klayton je vlastně kombinace Klogga a průměrného Neverhooďana, jakého by stvořil Hoborg,“ podívala se na Klyda.
„A proto má místo prstů pařáty a nosí s sebou ten šílenej křivej meč, co vypadá jako Kloggova dýka?“ zeptal se Klyde, ačkoli už předem tušil odpověď.
Laborantka kývla. „Tak trochu mi to dělá starosti.“ Došla zpátky k pracovní desce a zády se o ni opřela. Nějak divně se na Mongoose díval, když se jí ptal na ten ocas… pomyslela si Kork, cítíc Klydův upřený pohled. Po dlouhém mlčení náhle prolomil ticho dupot, pak chaotické zvuky, jako by někdo padal ze schodů, bzučení BOBBY stroje a nakonec udýchané ječení: „Korčákůů! Korčulóóó! Korkajznóóó!!“
„Grr…“ zavrčela Kork, když poznala Katin hlas. „Proč musí dělat takovej rámus…“ Odlepila se od stolu, prošla vedle Klyda a vykoukla z laboratoře. „Co zas?! …Ale – co to…?“ zarazil se, když uviděla Mongoose na dívčiných zádech.
Kat sotva popadala dech, avšak dokázala ze sebe vyhvízdnout: „Ne…neodpovídá mi…“
Klyde pocítil nepříjemné mravenčení ve vnitřnostech a škublo se mu oko, když na něj pomyslel.
6. kapitola
Klydovi se rozšířily oči, jak pozoroval Mongoosiny končetiny viset bez vlády a bez života a poddajně se klimbat, když ji Kat předávala Kork.„Co… co se jí stalo?“ odvážil se zeptat a v myšlenkách zabloudil k nejhoršímu. Kork jednou rukou shrnula věci na stole stranou a vysadila na něj Mongoose, která se složila přes její paži, jakmile tu druhou zpoza ní vytáhla. Kat se zhluboka nadechla.
„Procházečka, kraboušák, néwim co s tim, magor, Mongoose, knoflik, prst…“ vysypala ze sebe kalupem a dál chytala dech.
„Fajn, všichni mě poslouchejte,“ ozvala se Kork a ohlédla se přes rameno s nekompromisním výrazem. „Vy dva se odtud ihned vypakujte. A tím hned myslím HNED!“ Klyde o kousek poodstoupil, vida že to míní smrtelně vážně. Ale zatímco on poslušně couval, Kat nehnutě stála ve dveřích.
„Ale – aleale – Mongoose!“ Zdála se být znechucena představou, že by svou kamarádku měla opustit. Na tváři se jí usídlila hrůza a pro ni tak nepřirozený strach. Kork na vteřinu přestala harašit s ampulkami a kelímky a přivřenýma očima střelila po Kat výhružný pohled.
„Uděláš, co ti řeknu, vypadni!“ vypálila na ni příkře. Klyde váhavě položil ruku Hooďance na rameno, jenže Kat si toho zřejmě ani nevšimla.
„Kat, měj rozum… Pojď, povíš mi, co se stalo… nějak srozumitelně,“ zamumlal nervózně. Dívka ho však ignorovala, jen setřásla jeho ruku a pokročila do laboratoře.
„A-ale já nechci…“ zkusila odmlouvat v naději, že ji tam Kork nechá. Lékařka se na ni obrátila a rozzlobeně vybuchla:
„Jestli ti na Mongoose tak záleží, tak odejdi a nech mě pracovat!“
Kat se vystrašeně přikrčila a prchla z laboratoře, odstrčivši Klyda z cesty, aby za ní vzápětí vystartoval. Jakmile vyběhl z Radaru, rozhlédl se a doufal, že mu Kat neutekla. Naštěstí pro něj seděla na schodech a smutně civěla před sebe.
„No tak, Kat, žádný strachy,“ řekl a zamířil k ní. „Kork… Kork jen trochu není ve své kůži, když se – toho tolik stalo… Mongoose bude v pořádku, uvidíš,“ upřímně se snažil ji utěšit. Kat po něm hodila očkem, když si přisedl vedle ní.
„Není to fér. Už ho nemám ráda,“ zabručela si do hrsti.
„Koho?“ zmátlo to Klyda.
„Klaytona! Jako – honil nás ten krabouš a zahnal nás do toho Buch-buch domečku a von zabouch Mongoose před nosem a řek, že je stejná jako voni! Von ji ani nezná, víš? A říkal, že je to její vina, že už nemam prst. Dyť ani není důležitej…“ dobrumlala ztrápeně.
Klyde se cítil hrozně, protože měl pocit, že za to může on. Sklopil oči a vzdychl. „To mě mrzí…“ Pak rychle vzhlédl. „Počkej, ty už nemáš prst? Jakto?“ zeptal se překvapeně.
Kat se podívala na svou pravou ruku, kde jí po prostředníčku zbýval jen čistě ušmiklý pahýl. „Ten krabouš se narval do dveří… šecko rozflákal…“ odpověděla bez účasti. Mladík si promnul šíji.
„N…nechci od tebe odejít… teda, nechat v tě v tom samotnou, když jsi smutná a tak… ale na to roz…rozbití bych se měl jít kouknout. Vadilo by ti to?“ zeptal se jí, nechtěje se zachovat jako špatný kamarád. Kat si povzdechla, zvedla se a pomalým krokem se vydala k zelenému autíčku.
„S tim si nelam hlavu… je to fuk… jsem opuštěná, kamaráde,“ zabořila se do černého křesla. Klyde se na ni díval a bylo mu trochu smutno. Ještě nikdy ji neviděl tak skleslou, tak jinou, a to ho zneklidňovalo. Nakonec ji nechal seděl ve vozítku a vydal se k Výbušné boudě. Když otevřel dveře, oči se mu rozšířily.
Nezaskočil ho ani tak ten bordel jako spíš Neverhooďan, který seděl v té spoušti a podmračeně koukal kolem. Klyde nečekal, že by tu narazil zrovna na něj. Byl to Klayton.
7. kapitola
Klydovi bylo pořádně proti srsti stát v rozvalinách kus od Neverhooďana, se kterým opravdu nechtěl být sám. Klayton na Klyda zazíral koutkem oka, pak se odvrátil a zatvářil se rozladěně. Mladík sebou trhnul, nervózně si odkašlal a promnul si šíji.„K-Klaytone… co tu… proč tu…?“ nemohl se vymáčknout kvůli nepříjemnému pocitu, který se mu usadil na ramenou. Klaytonovy pěsti se sevřely a oči zúžily.
„Ta zvířata… ty věci… jí ublížily…“ zavrčel zhluboka s nenávistným jedem v hlase.
„V-víš… krabouši se n-nechovají moc… přátelsky… ale Mongoose… není žádné z-zvíře. Je Hooďanka… jako já… nebo ty… nebo Kat…“ koktal Klyde, zastrašený Klaytonovým hněvem. Mládenec náhle vystřelil z podlahy, popadl ho za límec a ze své výšky na něj upřel rozezlený pohled.
„Nikdy nesrovnávej mě ani ji s tím zvířetem! Není to žádná Hooďanka! Jsi padlý na hlavu, že tě to vůbec napadlo!“ vmetl už tak vyděšenému staviteli do tváře. Klyde ze sebe nevypravil ani slova, a tak ho silnější bratr pustil na zaneřáděnou podlahu, jen to žuchlo. Rozhlédl se a ze země sebral svůj rudý, zakřivený meč. „Budu ji chránit… ještě uvidíš! Rozpářu každou bestii na Neverhoodu, aby byla v bezpečí. Rozpářu všechny zasrané bestie, které se opováží sem vkročit! I tamto zvíře!“ zavázal se a odhodlaně zatnul spáry v pěst.
„A-a-ale… Kat… tě ani nemá rá-“
Klayton po staviteli hodil rychlým pohledem, jak tam pořád dřepěl na zemi. „Kde je?“ zeptal se rychle. Klyde to nečekal a odpověděl:
„K-kdo?“ a až dodatečně si uvědomil, jak pitomě to znělo. Klayton si před ním sedl na bobek a propíchl ho ledovým pohledem.
„Nedělej blbého! Kat! Kde je?“ dožadoval se odpovědi. Klyde se přikrčil.
„N-nejspíš… j-ještě pořád blízko Radaru… ale pochybuju, že s tebou bude m-mluvit, když je její kamarádka v ta-“
Mládenec ho přerušil tím, že ho opět chytl pod krkem a vytáhl ho na nohy. „Zaveď mě tam… teď hned,“ nařídil. Klydovi se rozšířily oči.
„Tt-to… nemůžu… M-musím… opravit Boudu…“ ukázal na binec, který po sobě krabouš zanechal. Ve skutečnosti nechtěl Kat rozzlobit tím, že k ní přivede jediného Neverhooďana, kterého momentálně zřejmě nenáviděla.
„Co je u Radaru?“ otázal se Klayton zvědavě.
Klyda ta nesouvisející otázka zaskočila: „No, je tam studna… zelené autíčko… v Radaru je taky laboratoř, tam pracuje Kork…“
„Kork? Ta Neverhooďanka, která pomáhá zraněným?“ skočil mu Klayton do řeči. Klyde vtáhl hlavu mezi ramena.
„Ano… Počkej, proč to chceš vědět?“ přepadly ho obavy. Jeho bratr neodpověděl, místo toho se otočil a ke Klydově zvědavosti se ozval zvuk otevíraného hrudního koše. „K-Klaytone?“ zeptal se měkce. Hooďan se k němu obrátil čelem, ruce za zády.
„Promiň, že jsem choval jako… takový hrozný osel,“ omluvil se a podal staviteli svou pravou, normální ruku. „Prosím… podáme se ruce?“ požádal ho se zjevným smutkem v hlase. Klyde zaváhal, nejistě gesto přijal a pak mu to došlo.
Počkat… co to má za -!
Klayton jím za ruku smýkl blíž k sobě a staviteli ramenem projela rychlá ostrá bolest.
„Ale ne… Zdá se, že sis ublížil. To bude potřebovat ošetření,“ informoval ho Klayton chladně. Klydovi se šokem rozšířily oči, když shlédl na fialovou rukojeť dýky, zabodnuté v jeho těle.
8. kapitola
„K-K-K-K-Klaytone?!“ vyjekl Klyde a odtáhl se od něj, přičemž nespustil oči z čepele uvízlé v jeho rameni. A kukadla se mu ještě rozšířila, když mu došlo, že ji nemůže vytáhnout. Klayton k němu nenuceně došel a položil mu ruku na levé rameno.„Ale ne, vězí tam dost hluboko, co? Tak mi pověz kudy k Radaru a já tě tam dovedu. Jen abys mi po cestě neomdlel…“ zaviklal rukojetí se znuděným výrazem. Klyde ho odstrčil a znovu se pokusil dostat dýky ze svého těla.
„T-tys mě bodnul! Jak jen můžeš pobodat svého sourozence?!“ procedil skrz zuby, zatímco bezvýsledně trhal násadou. Klayton si založil ruce na prsou, pak ho vzal za ramena a jal se ho postrkávat k východu z Výbušné boudy.
„Ale no tak, nechceme přece, aby ses zranil ještě víc, že ne? Kudy?“ Poslední Klaytonovo slovo přešlo náhle od falešného soucitu k drsnému příkazu. Klyde, otřesený a vyděšený, ukázal chvějícím se prstem směrem k Fialovému tunelu.
„T-t-tamtudy…“ Klayton se zlovolně usmál a dotáhl svého staršího bratra k jeskyni. Když je oba pohltila tma, Klyde se znovu odvážil zeptat: „Proč jsi… jak jsi mě mohl… bodnout?“ zaznělo omráčeně a zmateně.
„Jak?“ zopakoval Klayton a náhlým pohybem popadl stavitele za límec a praštil jím o zeď. „Protože kdyby mi jistý někdo rovnou řekl, kde je Kat, neměl bys teď nůž v těle! Všechno by bylo mnohem jednodušší! Ale ty prostě musíš zadělávat na problémy, co?!“ zavrčel mládenec zhluboka. To Klyda ještě víc spletlo.
„Co – co…!“ Klayton ho umlčel tím, že jím smýkl blíž ke dveřím se třemi západkami. Když ho pak donutil je otevřít, všimli si chybějícího mostu. Místo něj dole na schodech seděla smutná Kat a spal Lupík. Klayton vtáhl Klyda zpátky do tunelu.
„Jak se dostaneme na druhou stranu?“ zeptal se příkře. Klyde sebou škubnul a odpověděl:
„K-Kat… musí přehodit schody na most,“ řekl neochotně.
„Tak jí to pověz, jinak by si i můj meč mohl najít novou pochvu,“ zahrozil Klayton (zcela nedvojsmyslně). Klyde nevěřícně mrknul, než ho bratr strčil zpátky Kat na oči.
„Eh… hej! Kat! H-haló! Tady nahoře!“ zavolal na ni mladík.
Kat pomalu vzhlédla. „Ahoj, Klyde… Ty asi chceš most, co? Hned to bude…“ zvedla se ztěžka. Klyde s rostoucím smutkem pozoroval, jak moc se změnila.
„Co to s ní je?“ ozval se Klayton naléhavě.
„Je jí smutno… protože se její kamarádce něco stalo… jenže… já ji ještě nikdy t-takovouhle neviděl… To není ona, takhle skleslá… Tak nějak… jsem z toho taky smutnej…“ odvětil Klyde, zatímco Kat na druhé straně vešla do Západní haly. Stupně se náhle pohnuly a vyjely až nahoru k nim. Klayton stavitele vzal za nadloktí a jal se ho vléct po mostě na opačný břeh vypuštěného jezera. Kat vyšla ze dveří a její očka se nejprve rozšířila a pak zúžila, když v Hooďanovi táhnoucím jejího kamaráda poznala Klaytona.
„No skvělý! Co zase chceš? Ještě víc mi zmizernit život?“ založila si ruce na hrudi. Klyda plně zasáhla náhlá nenávist v obyčejně šťastné Neverhooďance.
„Vůbec ne. Přišel jsem ti říct, že od teď tě budu chránit před všemi hnusnými příšerami tam venku, krabouši i tím zvířetem,“ sdělil jí Klayton. Kat mu věnovala chladný, nevěřícný pohled a najednou jí ruply nervy. Přidusala ke Klaytonovi, stoupla si na špičky, aby vypadala větší, a vlepila mu facku hřbetem ruky. Klayton, který to nečekal, pustil Klyda – stavitel okamžitě ucouvl.„Poslouchej mě, ty magore jedna pastelínová! Nepotřebuju, aby si mě chránil! Radši bych se nechala sežrat od Victoidů! Jediná hnusná příšera tam venku seš zrovna teď ty! A Mongoose za to nemůže, že se mi něco stalo, pane Namakanec-Namakanec-‚Mám supr schopnosti a hustej meč‘! Možná si měl dělat svoji práci a toho krabouše zahnat! A jediná hnusná příšera tam venku seš TY! Jasný?!“ vybuchla Kat. Klyde tam jen zhrozeně stál a pomalu od těch dvou couval, když si znova uvědomil dýku ve svém rameni a zkusil ji vytáhnout.
„Ne, podívej!“ začal Klayton rozzlobeně; tahleta slova od Kat zřejmě slyšet nechtěl.
„Ne, ty podívej…!“ Kat si konečně všimla Klydovy snahy dostat nůž ze svého těla. „Doprkvančic, co je zase tohle?! Takže teď ubližuješ mým kamarádům?!“ přešla ke staviteli.
„N-ne, to je v poho-“
„Tak to teda není! Není to v poho! Tady rudej brákaštrák se chová jako blbej magor!“ zavrčela Kat. Co následně vypuklo, by se dalo označil jako nanejvýš hnusná a bezohledná slovní bitva mezi Kat a Klaytonem. Ti dva na sebe štěkali jako manželé po dvaceti letech. Klyde dokázal jen s hrůzou přihlížet, dokud…
„Hej vy tam nahoře! Přestaňte se hádat a pojďte dolů! Mongoose je vzhůru!“ zakřičela Kork z jezerního dna.
„M-Mongoose?“ opakovala Kat a okamžitě se jí vrátila radost, všechna ta zloba a vztek jako by se rozplynuly ve vzduchu a Neverhooďanka se vrhla do Západní haly, přepnula most na schody a rychle z nich spadla, v těsném závěsu následovaná Klaytonem. Klyde pár vteřin stál nehnutě, pak seběhl po stupních a obrňoval se před přicházející bouří.
9. kapitola
Kork beze spěchu vešla zpátky do své laboratoře a u vchodu otráveně vzdychla očekávajíc Katino entrée. Hooďanka vyskočila z BOBBY stroje, zakopla o vlastní nohy, pár metrů válela sudy, hbitě se vyhrabala na nohy a vrhla se na Kork.„Kdepak je, co? Co? Cooooo-“
Laborantka ji od sebe silou odlepila a otočila hlavu do své pracovny. „Přestaň blbnout…“ zavrčela a pustila ji. Kat najednou zjihla a posmutněla. „Tsk… takovej randál…“ bručela si Kork pro sebe.
Mongoose se s prázdným výrazem hrbila na stole. Kat se okamžitě vytrhla z omámení, popadla ji za ramínka a drtivě ji objala.
„Mongoosinko moje drahá… já se tak bála! Tys tetičku Katičku úplně osmutněla a oplačkala a fuj! A kvůli tomu sem profacčila červenýho magora!“ vysypala na ni už zase vesele a rozjíveně.
„He – coo… Kat… n-nemůžu… dejchat…“ zasípěla Mongoose. Kat ji k sobě přitiskla ještě víc, nedbajíc že kamarádka lapá po dechu.
„Na tom už váááážně nezáleží! Hurrr- hurá!“ zapištěla šťastně a naprosto ignorovala, že Mongoose brutálně dusí. Zatím Kork konečně vyhrabala zpod skříně masivní kyj (který dostala od Klyda a byl pečlivě splácaný ze zbytků Hoborgovy pastelíny), v jedné ruce ho potěžkala a obratně ho vpáčila mezi obě přítelkyně. Kat se je tak nedala, a tak ji Kork musela chytit a odtáhnout dál od kuckající Mongoose.
„Cožes to udělala Klaytonovi?“ dotázala se ostře. Neverhooďanka se zarazila, narovnala a usmála – a vzápětí Kork počastovala stejnou fackou jako prve Klaytona. Laborantka jí na oplátku vrazila pěstí. „Seš blbá?!“ vyjela po ní. „Kde je?“
Jako na zavolanou se zapnul BOBBY stroj a nato se vzduch zaplnil zvuky zápolení a boje. Kork schovala kyj za záda a chladně vyhlédla z laboratoře, zatímco Kat se prosmýkla kolem ní a pokračovala v objímání Mongoose k smrti.
Před vchodem do laboratoře se objevil Klayton s rozzuřeným výrazem. Zezadu ho držel Klyde a táhl ho zpátky. Kork nevěřícně zírala na mladého stavitele, který vypadal snad ještě vyděšeněji než obvykle. Vzadu v laboratoři Kat obrátila nepřátelsky zasyčela.
„Grrrr, kčertu! Pusť mě už!“ zařval Klayton na Klyda.
„N-n-ne-né! Dyť – dyť ji… naštveš!“ zatínal Klyde zuby i svaly, ale jeho silnější bratr se stále dral kupředu. Vida že takhle nic nepořídí, přivřel Klayton nebezpečně oči, zabořil Hooďanovi pařáty do nadloktí, přehodil ho přes rameno a praštil s ním zády o zem. Mongoose zalapala po dechu a ovinula paže kolem Kat.
„Kat, nechoď tam!“ zašeptala vyplašeně, když její kamarádka začal kolem sebe mlátit rukama. Klyde se vyškrábal na nohy s příšerným pocitem, že Kork ho vidí.
No skvělý… a přímo před ní! Já jsem tak pitomej, proč až tady? Zatímco si tohle smutně myslel, zakašlal a zkusil se postavit, načež ztratil rovnováhu a spadl nazad do laboratoře. Přistál přímo před Kork, která se na Klaytona mrazivě zamračila.
„Klaytone, vypadni odsud,“ řekla klidně, ale kdovíproč to znělo otřeseně. Klyde nechtěl vzhlédnout, prostě se na ni nemohl podívat, místo toho se jí opřel o holeně a civěl na Klaytona.
„Ani náhodou,“ odsekl Klayton. „Vím dobře, že je tu to zvíře…“
Kork si iritovaně povzdechla. „Opakuji. Vypadni. Odsud.“
„Odmítám! Nenechám nějakého doktora samouka bránit naplnění mé přísahy!“ stál si Hooďan umíněně za svým.
„T-t-tak to tedy ne!“ Klyde tu urážku nehodlal nechat jen tak, jenže Kork ho zatlačila zpátky k zemi a sama odvětila činem – hodila svůj kyj po způsobu oštěpařek Klaytonovi do tváře.
„Jó, tak se to dělá!“ okomentovala Kat zásah a šťastně objala Mongoose. Klayton ucouvl a otřásl se, pak si pohrdavě odfrkl.
„Hmpf! Za tohle to nestojí. Vrátím se a tebe…“ zabijácky si změřil skrčenou Mongoose, „tebe rozsekám, jen počkej!“ slíbil jí smrt. Vyndal ze své hrudi skleněnou láhev se širokým hrdlem a třískl s ní o stůl. Kork ji střelhbitě popadla a mrkla na papírek uvnitř, nalila do ní požadované chemikálie a postavila ji zpátky na pracovní desku. Klayton si ji vzal a pozvedl ji k ústům, jenže pak se zarazil a pohled mu ulpěl na Klydovi. Přikráčel k němu a dřepl si před něj na bobek. „Na něco jsem zapomněl…“ zasyčel a vytáhl mu dýku z ramene. Vyprázdnil láhev a spěšně odešel.
„Tč, to je ale magor,“ ulevila si Kat a založila si ruce na prsou, načež přesměrovala svou energii zpátky na umačkání Mongoose. Kork si před Klydem klekla na jedno koleno a jala se zkoumat jeho rameno. I když se už hojilo, vyndala si z hrudi obvaz a ovázala mu ho. Neverhooďan sklopil hlavu, aby zakryl nádech červené na lících, a pak se odvážil letmo mrknout na Kork. Zřel výraz, co nikdy neviděl, nebo alespoň co mu laborantka nikdy neukázala. Byl v něm soucit. Lékařka mu konce obvazů svázala na uzel, aby nespadly.
„K-K-Kork? Je… je mi to-“
„Jsi v pořádku?“ zeptala se rychle. Klyde několikrát mrkl a bez rozmýšlení odpověděl:
„Teď už ano, když jsi tady…“ Pak ztuhl. A přes tvář ho pleskla její gumová rukavice.
„Óóó, pan Wakalák si chtěl potykat!“ rozesmála se Kat. „Waka waka waka…“ Mongoose rychle zamávala rukama, aby Kat věnovala pozornost jí a přestala si dobírat Klyda, což by v konečných následcích mohlo být velmi bolestivé. Nicméně to zafungovalo a Kat dívčinku opět začala objímat k smrti.
„Kvótřefotře, co to do tebe vjelo?!“ nadávala Kork, zatímco si natahovala rukavici. „Chováš se jako malej fakan!“ Klyde omráčeně zvedl ruku a přejel si s ní po tváři, která ho nepříjemně štípala.
„O-o-omlouvám se, j-já nechtěl… nechci… ne-“
„Víš co, buď už zticha,“ protočila lékařka oči v sloup, vstala a nabídla mladíkovi ruku. Klyde zaváhal, než ji přijal a vytáhl se na nohy.
„Vidíš to?“ zahihňala se Kat. „Svým šermovym šarmem si ho seslala na podlahu, Korčinko moje šikovná!“ Lékařka okamžitě vymrštila pravačku, ale jakmile pěst dopadla Hooďance na obličej, Kork se „nadvakrát“ zmenšila. Klyde se odvrátil a přitiskl k sobě ukazováčky.
Zmenšila se… to znamená, že se lekla. Takže… možná… možná je na rozpacích? Ne, to ne, zmenšuje se jenom, když se lekne… To ji Kat tak zaskočila? Ne, to určitě ne. Proč se pak ale nezmenšila, když jsem to řekl? Ach jo, nemůžu věřit, že je to opravdu řekl… přemítal Klyde pozoruje přes rameno, jak Kork nabírá opět klasickou zmenšenou velikost.
„To je fuk,“ vzdechla otráveně a podívala se na Mongoose. „A teď zpět k věci.“
10. kapitola
„Říkáš, že jsi zkoušela svá tlačítka, abys přišla na něco proti tomu kraboušovi, ano?“ zeptala se Kork a pokynula směrem k místu, kde Mongoose předtím seděla. Dívčinka se s vypětím všech sil odtáhla od objetíchtivé Kat a vyskočila zpátky na stůl.„A-ano… tak to bylo…“ kývla plaše.
Kat hodlala protestovat, potom si však všimla Klyda stojícího opodál, stále zabraného do vlastních úvah. Přišla k němu a šťouchla ho do ramene. „Hele, pane Wakaličko, furt myslíš na svoji miláčku holčičku?“ zašeptala se širokým úsměvem. Klydovi se zaškublo oko a vzápětí celé tělo.
„K-Kat, buď zticha!“ střelil po ní tichounce s nachovějícími lícemi.
„Jé, ty se červenáš!“ zachichotala se Neverhooďanka. „Červenáčku!“ Zezadu jí na hlavě přistála Korčina rukavice. „Héj, to nebylo moc hezký…“ zakňučela Kat a s ublíženým výrazem se otočila.
„Jestli jste vy dva už vypovídaný…“ zavrčela na ně doktorka. Zatímco mluvili, stihla Mongoose vysvětlit situaci. Klyde se přihrbil a promnul si šíji.
„O-omlouvám se, Kork…“ Bylo mu ještě hůř. Laborantka vzhlédla kamsi ke stropu, povzdechla si a stiskla Mongoosin první knoflík. Velmi dlouho se nic nedělo, až najednou sebou Hooďanka trhla, posadila se rovně a podívala se na Kat.
„H-hele, neříkalas mi, ať Kork neříkám o té rozbité zkumavce?“ zeptala se s náhlým zájmem.
Doktorka zamrkala a ohlédla se na Kat. „O čem že?“ zasyčela nebezpečně.
Kat byla omráčená. „M-Mongoose, řekla jsem ti, ať na to zapomeneš!“ schovala se za Klydem.
„Bingo,“ zvedla Kork palec. „To vypadá na reverzní amnézii. Věci, co jsi zapomněla-“
„Óóó, ty myslíš jako zavzpomínáčky? Páč todle se stalo už dávno, před ňákejch-náctěma dněma, a já si nepamatuju ani co bylo před pěti minutama!“ užasla Kat nad novou schopností své kamarádky.
„Ano, tak nějak…“ Kork po Kat hodila pohledem ‚Představím tě svému dobrému příteli panu Kyji“.
„Tak to je hustý! A může si Mongoosáček jít se mnou hrát, prosíím?“ pověsila se lékařce na krk. Sklidila ránu do hlavy a povolení: „Ano, můžeš jít.“ Kat vzala Mongoose za ruku a šťastně odskákala z laboratoře. Klyde chtěl následovat jejich příkladu, ale za rameno ho vzala ruka v šedé rukavici a otočila ho čelem vzad.
„H-he?“ upadlo mu překvapeně.
„My dva… si musíme promluvit,“ zamumlala Kork a podívala se mu do očí. Stavitel sklopil kukadla.
„P-promiň… moc mě to mrzí… v-vážně jo…“ Lékařka vzdychla a založila si ruce na hrudi.
„A za co se omlouváš teď?“ zeptala se ho.
„Neměl… neměl jsem se… zaplétat s K-Klaytonem…“ přitiskl k sobě Klyde ukazováčky.
„Jo, to od tebe taky bylo pěkně pitomý, ale o tom teď nemluvím. Klyde, ty víš, že nemůžu. Řekla jsem ti to… snad tisíckrát…“ pověděla mu. Mladík se vyhnul jejímu pohledu.
Dokonalý… takže tady nejde o Klaytona… ona mi říká, že… že nemůže… Laborantčin hlas jeho myšlenky přerušil.
„Poslouchej, Klyde, já opravdu nemůžu. Mám svou práci, kterou za mě nikdo jiný neudělá. Rozumíš tomu?“
„A-ale já mám taky práci! A tebe m-“ Klyde byl náhle vděčný za dupot, který se ozval venku a pohřbil jeho výlev citů. BOBBY stroj se jednou, dvakrát… třikrát zapnul a kolem laboratoře směrem ke schodům proběhla Mongoose, kterou honil Klayton s taseným mečem a Kat v patách. Kork si povzdechla, vzala Klyda za ruku a vytáhla ho ven ze své pracovny.
„Já se na to můžu…“ procedila mezi zuby na cestě za pádící trojicí.
11. kapitola
Mongoose do sebe hodila skleničku směsi, která ji vrátila do normální velikosti, a udýchaně hledala cestu pryč z Galerie. Přejela půlměsíc soch pohledem a chytla se za chvějící se ocas. „Ahh… na které to bylo…“ Rozšířily se jí oči. „O ano, to tlačítko,“ stiskla první knoflík na své hrudi. Vmžiku si vzpomněla, kam má sáhnout, ale než se stihla pohnout, přelil se přes ni stín. Ztuhla, když za sebou koutkem oka zahlédla postavu Klaytona, jak zvedá meč a syčí:„Vynasnažím se, aby to bylo co nejbolestivější.“ Ale k seku se nedostal – Kat mu zezadu skočila na záda a zakousla se mu do ramene. „C-co to – Kat! Slez ze mě, než mi to uteče!“ křikl na ni mládenec rozlíceně.
„Rhrrr, ano uávovou, vagove!“ popraskala ho a překryla mu rukou oči. Pak mrkla dolů na Mongoose a na vteřinku se zuby pustila. „Utíkej, Mongoosinko!“ vybídla kamarádku a zase se zakousla. Mongoose zaváhala, pak se ale rychle natáhla po knoflíku spouštějícím žebřík, vylezla po něm a skočila do teleportéru. Najednou nevěděla, který z pěti symbolů si vybrat. „Mmm…“ přemýšlela zoufale.
Klayton mezitím dole mezi Katinými prsty zahlédl, že jeho kořist je na útěku a rozhodl se jednat radikálně. Zatnul zuby, zapíchl do Kat své spáry a surově od sebe zmítající a kopající Hooďanku odtrhl.
„Tohle je pro tvé vlastní dobro,“ řekl a odhodil ji o pár metrů dál. Ozvala se dušená rána a bolavě vyčítavé:
„Aúú! Ty zlej oškliváku!“ Kat si mnula naražená záda, ale žbrblání ji rychle přešlo, když Klayton sáhl po příčkách žebříku a počal šplhat nahoru. Najednou ho zezadu něco chytlo a pozpátku stáhlo dolů. Mládenec se ohlédl přes rameno a přivřel oči.
„Nemáš ty opravovat Boudu?“ zavrčel na Klyda.
„T-to počká,“ procedil stavitel skrz zaťaté zuby.
Kork se po zvětšení ze všeho nejdřív šla přesvědčit, že Kat je v pořádku, a až pak věnovala energii Klydově urputné snaze Klaytona zadržet. „Klyde, ty dutohlave! Neříkala jsem ti, ať nevyvádíš žádné blbiny?“ vynadala mu.
„Kontroluj si svého manžela! Co třeba ho dát na vodítko?“ prskl po ní Klayton.
„M-ma-manžela?“ Klyde cítil, jak mu tváře rudnou studem. Mladší bratr mu ihned zaslal loket do žaludku a dorazil ho ranou rukojetí meče do zátylku. Klydovi se zatmělo před očima, padl na kolena a chytil se za břicho a hlavu lapaje po dechu. Když vzhlédl, postřehl jen, jak stín Klaytona mizí v otvoru ve stropu. „N-ne!“ hvízdl bolestně.
Kork neztrácela čas a hbitě vylezla za mládencem. Stačil jí jediný pohled na vyděšenou Mongoose a Klaytona rozpřahujícího se mečem jako oštěpem, aby věděla, která bije, a křikla: „Mongoose! Zmáčkni cokoli ti přijde pod ruku!“
Dívčině se rozšířily oči a naslepo hrábla po ovladači. Přemístila se těsně před špičkou čepele a meč se zabodl do polstrování křesla.
„Zpropadeně!“ zaklel Klayton, vytáhl svou zbraň z transportéru a vlezl do něj. Pak po hmatu našel tlačítko, které zmáčkla Mongoose (bylo o drobet teplejší), a teleportoval se za ní.
„Mongoosičko, du za tebóu!“ vykřikla Kat, skočila po žebříku, shodila z něj Kork a taky zmizela v teleportéru.
Klyde se pomalu vyhrabal na nohy. „M-manže-“ jenže ho uťala rána kyjem do hlavy. „Aa!“ vyjekl krátce a znova šel k zemi. Rukama si přikryl hlavu a otočil se na rozzlobenou Kork.
„A to mělo být jako co?!“ sjela ho rozhořčeně a opřela se o kyj.
„O-on mi… on mi řekl tvůj-“
„A ty bys měl vědět, že jím nejsi a nikdy taky nebudeš!“ přerušila ho laborantka.
„Ale… proč ne?“ posmutněl Klyde. Kork si otráveně povzdechla.
„Už jsem ti to řekla, Klyde, nikdy by nám to neklapalo!“
„Ale to si myslíš jen proto, žes to ještě nezkusila!“ nevzdával se Klyde. „Jak váš, že by-“ Ústa mu překryla Korčina ruka v gumové rukavici. Z očí jí čišel chlad, ten ho ale nevyděsil. To až když se ten led rozpustil v něco, co ho prosilo, aby přestal.
„Prostě… přestaň,“ zamumlala, přehodila si kyj přes rameno a vyšplhala po žebříku. Pak se ozvala teleportace a Klyde osaměl, nešťastný z jejího výrazu, který měl pořád před očima.
12. kapitola
PRÁSK!Klyde sebou trhl a pak vypustil nevěřícný vzdech, když se po svém pádu ohlédl.
„Ne… to si ze mě snad děláš fwovce…“ zaklel a zjistil, že noha skříplá v rychlých dveřích nejde vytáhnout.
Před chviličkou se rozhodl, že smutněním ničemu nepomůže a že by měl radši pomoct Mongoose s Klaytonem. Teď však byl v pasti. „Proč Hoborg dělal ty dveře tak rychlé?“ stěžoval si do vzduchu, zatímco se usilovně snažil nohu vyprostit. Náhle se dveře rozlétly a chudáka Klyda někdo tahal na nohy. „Á, moc děkuju…“ třel si pochroumaný kotník, pak vzhlédl, ztuhl a oči se mu rozšířily.
„Dělej,“ řekla mu Kork a odběhla směrem ke Katinu vřískání. Klyde svěsil ramena, ale vzápětí se narovnal, když si něco uvědomil. Počkat… Ona tu na mě čekala? rozsvítil se v něm nový plamínek naděje.
„Klyde! Pohni kostrou!“ zaznělo Korčino výhružné vrčení. Klyde byl vmžiku na nohou a poslušně k doktorce přispěchal.
„A-ano! Už t-tu jsem. O-omlouv-vám s…e…“ jeho hlas se vytratil a on s tichým „Panekvótře…“ zíral na situaci na Jižní pláni.
„To mi povídej,“ souhlasila Kork a se založenýma rukama se k němu připojila.
„Magore pastelíňákovej! Běž pryč a dej nám všem komorů!“ vřískala Kat. Klayton se zřejmě snažil překvalifikovat z šermíře na oštěpaře, protože právě házel svůj meč na nebohou Mongoose, které se nějakým záhadným způsobem podařilo vyšplhat až na vrchol Obložených čipsů. Díkykvótru Klayton minul.
„Jak se… jak se tam dostala?“ hlesl Klyde zmateně a zděšeně. Kork pokrčila rameny.
„Kdybych to věděla, řekla bych ti to,“ odpověděla s povzdechem.
Mongoose se pevně držela dlouhých hranolků, ocas vtažený mezi nohy. Klayton sebral rudý meč ze země a znovu zamířil, vtom na něj však skočila Kat s Lupíkem na hlavě.
„Lupíku, zvratkový útok!“ zaječela a zelená fwovečka Klaytona celého poblila. Silnější Neverhooďan sestřičku setřásl a rozzuřeně stíral odpornou substanci ze svého těla, nezapomínaje na vražedné pohledy věnované Kat i Mongoose.
„Hódnej Lupík,“ pochválila Kat fwovečku. „Děláš čest svýmu rodu,“ drbala si pod krčkem.
„Bé,“ projevil se Lupík nezúčastněně. V té chvíli se ale přes ně přelil stín.
„Kat, ty se do toho nepleť! To zvíře je hrozba a já ho zabiju, i kdyby to měla být poslední věc, kterou v životě udělám!“ přivřel na ni Klayton své světlehnědé oči. Hooďanka však nesouhlasila a rázně se vypjala až na špičky.
„Tak abys jako věděl, jediná hrůzba tady jsou krabouši, Victoidi a tý!“ – podívala se na Lupíka – „a taky možná Lupíčkovo zvracení, vono je to kyseliňácký…“
Klayton z tohohle nebyl moc šťastný, okamžik nato však jeho pozornost upoutala jeho kořist, která se rozhlížela po únikové cestě. Ihned si nadhodil meč v ruce – a tentokrát málem zasáhl.
„Jé!“ Mongoose v úhybném manévru uklouzla a teď visela jednou rukou za pružný hranolek.
„Zláku červeňáku, přestaň! Dyť spadné!“ vypískla Kat a skočila Klaytonovi po krku. Mongoose sebou škubla a podívala se dolů na svoji kamarádku.
„S-spadnu?“ ztuhla, protože až teď si všimla, jak vysoko ve skutečnosti visí. A to se jí stalo osudným. He? Mám déja-vu… tohle není dobré… mihlo se jí hlavou, jak se země blížila.
Buch!
Kat s šíleným tikem v oku seskočila z Klaytona a jedním skokem byla u Mongoose. „Mongoosičko moje milá!“ zvolala a rádoby čumákem do ní strčila. Klydovi se rozšířily oči. Kork se bez rozmýšlení rozběhla k Mongoose, přehodila si ji přes rameno a čelila krvechtivému mládenci.
„Musím dokončit dílo,“ vyzval ji Klayton hlasem, který nesnesl námitky.
„Tak to máš smůlu, protože zraněné mám v popisu práce já,“ zasyčela Kork a nevybíravým žďuchancem kolem něj prošla. Vzápětí sebou však škubla, když ji za rameno popadly silné pařáty a nekompromisně ji stáhly zpět.
„Nemám rád, když se někdo plete do mé práce,“ zavrčel na ni hrdelně.
„H-hej! P-p-pusť j-ji…“ pokusil se Klyde o zásah. Klayton i Kork se na něj podívali. Laborantka si povzdechla a podala Mongoose Kat.
„Víš, kam máš jít,“ řekla jí.
„Ano, kapitánko!“ zasalutovala Kat a odkráčela. Než zmizela z dohledu, ještě se otočila a vyplázla na Klaytona jazyk.
„Hmpf!“ odfrkl si Klayton. „Jen si to zvíře ošetřuj. Nezáleží na tom. Stejně ti ho znovu a znovu budu párat.“ Neomaleně strčil do Klyda, když mu neuhnul z cesty. Pak se ještě otočil a povýšeně mu doporučil: „Nechápu, proč s ní marníš čas. Svoji práci miluje víc než tebe.“ Klyde svěsil hlavu, neboť věděl, že to je pravda. Potom si ale vzpomněl na to, jak se na něj Kork v Galerii dívala.
„T-ty buď zticha,“ vrátil to mladšímu bratru. Ten zamrzl a opět se otočil.
„To měl být rozkaz?“ vztyčil se nad stavitelem v plné výšce. Klyde se nejdřív přikrčil, pak si ale dodal odvahy a stejně jako Kat předtím si stoupl na špičky.
„Ano, měl.“
ŽĎUCH! „Špatně, staviteli,“ zasyčel Klayton na bratra a odrázoval. Klyde zůstal na zemi a snažil se nebrečet z té rány, která ho v už tak bolavém žaludku snad málem přerazila vejpůl. Škubl sebou, když se ocitl v novém stínu. Vzhlédl a uzřel Korčinu pomocnou ruku.
„Má pravdu, Klyde,“ zamumlala, pomohla mu na nohy a jako první se vydala na Severní pláň. Klyde ji smutně následoval a třel si břicho, najednou ale vyskočil.
Moment… Souhlasila s tím, že svoji práci miluje víc než mě?... Víc než mě… Ona miluje svoji práci víc, než miluje mě? Po tváři se mu roztáhl nepříčetný úsměv a velkým skokem byl ihned za Kork, která se zrovna chystala otevřít dveře. Lékařka neměla šanci.
OBEJMUTÍ~!
Chvilku bylo ticho.
„Klyde?“ zamumlala Kork. Ten byl ale příliš zaměstnán svým bez sebe šťastným útokem zezadu. Doktorka se ohlédla přes rameno a protočil oči v sloup nad jeho nadmíru blaženým výrazem. Vzdychla si a zavrčela: „Pusť mě, nebo tvůj žaludek pozná i moji pěst.“ To Klyda přivedlo ke smyslům.
„A-ach… ano, p-promiň…“ červenal se a třel si zátylek.
„To je jedno,“ ujistila ho Kork z povzdechem. „Ale nezvykej si na to,“ dodala tvrdě.
„No tak, vždyť zvyk je železná košile- agh!“ skrčil se těsně předtím, než mu nad hlavou proletěl těžkotonážní kyj.
„Nevytahuj na mě žádná přísloví!“ zařvala na něj Kork a jala se ho honit po Velkých pláních.
Hoborg, který v té chvíli vyhlížel z okna Zámku, si úlevně vydechl. „Vypadá to, že má dcera se konečně baví… ach… to vypadalo nebezpečně…“
