Dobré ráno

Leonardo se rozespale podrbal na břišním štítu a zeširoka zívnul. Protáhnul se do celé své výšky (což nebylo moc, ale kompenzoval to hrdým držením těla) a narovnal se. Sebral složené chrániče ze stolku, navlékl si je a zavázal pásku kolem hlavy. Jako poslední láskyplně přezkoumal své dvě katany a pečlivě si je zavěsil na krunýř. Utáhnul pevně uzel na opasku a vyšel z pokoje.
Koupelnu právě opouštěl nahý Donatello. Leonardo strnul a nehybně sledoval, jestli si ho všimne. Bylo mu známo, jak bývá Donatello poránu nesoustředěný, a hodlal se mu připlížit za záda, polekat ho a pak mu promluvit do duše o duchapřítomnosti ninjů. Bratr ani neotočil hlavu jeho směrem. Lehkým krokem mířil přímo ke svému pokoji.
Leonardo ho tiše jako myška dohnal a pár kroků ušel v jeho stínu. Pak se Donatello ohlédnul a řekl: „Dobré ráno.“ Tím udělal na Lea dojem a oddálil kázání o několik týdnů.
„Dobré ráno,“ vrátil pozdrav Leonardo. „Chceš dnes ráno ještě pracovat, že vstáváš tak brzo?“ Donatello vyhledal pohledem hodiny, svítící v pološeru. 5:24. Slabě se usmál a zavrtěl hlavou.
„Jdu spát. Nebude vadit, když se ráno neukážu na cvičení?“ požádal Leonarda klidně.
Leo se nafouknul. „Víš, že to ponocování za to nestojí,“ konstatoval rozmrzele. Donatello pokrčil rameny.
„Byla práce.“
„Řeknu to Třískovi,“ povzdechnul si Leonardo. Přišlo mu jednodušší nechat Dona vyspat a zapřáhnout později, než nejdřív zapřáhnout a přitom riskovat, že si ublíží. Že jeho výkon po propracovaných nocích býval mizerný, nepovažoval nikdo z rodiny za důvod, brát to s ním na cvičení zlehka. Donatello také věděl, že v téhle rodině se nevyplatí být nevyspalý. Proč přesto čas od času ponocoval…
Donatello se k Leovi naklonil a dal mu pusu na tvář. „Máš to u mě,“ poděkoval. „Dobrou noc.“
„Dobré ráno,“ popřál mu Leonardo nasupeně.

Ponocovat je sranda, zvláště na fanfikcích.