Donatello o krok blíž

Je to o krok blíž.
Je to o krok blíž.
Je to o krok blíž.

Panebože, je to o krok blíž.

jeden pád-
jedno uklouznutí-
jedna chyba-

Mohlo se to stát o kterékoli noci.
Mohlo se to stát před lety.
Stalo se to před lety.

pád do ohně
Leonardo se propadá skrz podlahu oslabenou ohněm
padá dolů do oslepujícího kouře
oslnivých plamenů
oslnivých-

Donatello se ho pokusil vzít za ruku-
místo toho vzal kůži
pokusil se poznat svého bratra-
jakou barvu měly předtím jeho oči?
neviděl nic než bolest a hrdost.

Leonardo spadl do ohně
co se vrátilo nemohlo být Leonardo
duše z trestu
slepě klopýtá z pekla
slepě klopýtá

Jizvy mu křižují tělo jako řezné rány
z toho nemohl vyjít nikdo
řezné rány, jako by prohrál nejhorší boj svého života-
jestli prohrál, proč je stále naživu?
Leonardo se uzdravil na něco jako jeho bratr.

oheň pálí jako led pálí jako oheň
sníh pokrývá jako kouř pokrývá jako sníh
vločky bílého popela plují a sbírají se

Po celé týdny krade Donatello prášky proti bolesti
odmítá křičet
spáleniny se uzdraví na dlouhé světlé jizvy
jizvy se kroutí a bolí a kousají do kůže
nosit opasek, pásku a chrániče bolí
Dlouhé černé pláště se třepí podél hran.

A budoucnost je o krok blíž
o krok blíž
o krok blíž

Zvyknou si hovořit, aniž by se mu dívali do očí.
Když se znovu naučí bojovat,
vstřebají jeho nový styl do svého.

Donatello sleduje, jak se k nim budoucnost řítí.

Říkají, že jim jeho oči nevadí-
tak proč se jim při pohledu zadrhne dech?
je v pořádku, že se na ně při hovoru nedívá-
ale než odpoví, zaváhají
Jejich bratr by neměl mluvit s mrtvýma očima.

Donatello se poleká, když si mu řekne o sluneční brýle.

Vzpomene si na malé černé brýle.
Vzpomene si na ztracené oko.
Vzpomene si na ztracenou paži.
Vzpomene si na ztracenou rodinu.

A když Donatello ty brýle najde
úplně ty samé na hromadě odpadků
vidí jen jejich těla na hromadě jako odpadky.

Malé, kulaté, odolné - vzpomínky přetrvají roky,
třeba i desetiletí. Přetrvají, dokud Donatello
nezmizí, neobjeví se a všechny je nezabije.

V černých čočkách se nic neodráží.
Všechno světlo se v nich rozpouští a mizí.
Uvnitř těch čoček všechno zmírá.

o krok blíž - o krok blíž - o krok blíž -

Zaťatá pěst
černé střípky s jeho krví kapají na zem.
Něco zničil
a doufá, že co je zničeno, nemůže opět žít.
Obětuje osud za neznámé.

Donatello vystřihne novou masku bez otvorů na oči
a uváže ji svému bratrovi kolem tváře.
Sváže dohromady to, o čem si kdysi myslel, že je rozerváno.
Pod prázdnýma očima se znovu objeví život,
který v Leonardově hlase byl vždycky.

Tak, pomyslí si Donatello.
Není to stejné.
Nebude to stejné.

Nikdy to nebude stejné, jako to nikdy nebylo.

Nezapomenutelná epizoda... Zpátky na fanfikce.