Já a Tma

O můj život se dělíme já a Tma. Tma si bere to, co jsem zapomněl, zbytek zůstává mně. Od té doby, co jsem se o Tmě dozvěděl, si každý okamžik chráním, aby ho nedostala. I tak se obávám, že větší část mého života má a vždy bude mít ona.
Tma je se mnou každý den. Číhá venku a číhá ve mně, ale v tom není rozdílu. Tma se vylévá z mého strachu z výšek. Tma mi zatemňuje mysl, když se zlobím. Tma mi někdy vede ruku, to pak z celého srdce lituji. Jedenkrát v životě mě Tma spolkla.
To bylo tehdy, když se po velmi dlouhém dni vrátil Trhač. Tenkráte mi kynula z každého vojáka, jako by slibovala, že bude hůř. Než jsem se konečně dostal do bezpečí, ovládla většinu mého těla. Už to nebyla bolest, kterou jsem přemáhal, už to byla Tma, kdo mi svazoval údy, a Tmu jsem viděl mezi záblesky světla čím dál hustější. Bojím se, že jsem v těch vypjatých chvílích navykládal April takové věci, které bych nikdy nikomu neřekl. To se mnou udělala Tma.
Dál už vím jen to, že jsem se vznášel bez opory a byl jsem v žaludku Tmy. Nejprve jsem kolem sebe bil a kopal, abych se dostal ven, ale Tma mi začala slibovat všechno, po čem jsem kdy zatoužil. Nabídla mi klid mysli a věčnou trpělivost. Nabídla mi bezpečí před světem, kam bych se mohl vždy znovu vracet, ať se venku stalo cokoli. Na chvíli mě okouzlila a chtěl jsem vztáhnout ruku po jejích darech, ale vzpomněl jsem si, že nesmím nechat temnotu, aby ovládla mé činy, a odmítl jsem. Tma se na mě rozzlobila. Náhle byla chaosem a syčela, že mě nenechá odejít. Každý můj pokus o únik zlomila.
Ale mí bratři mi dodali sílu soustředit se a já Tmu přemohl a vrátil se do vnějšího světa. Neboť tam je život, ne ve Tmě.
Nedlouho poté se mi Tma vplížila do vědomí, zakryta vztekem, který zakrýval zlobu, která zakrývala sebepohrdání, které zakrývalo selhání. Tma ve mně po měsíce žila a prospívala, dokud ji nevyhnal Starověký.
Tmu jsem viděl v milostných citech svých bratrů a neuvědomil si, že tahle Tma je můj strach z neznámého. Živil jsem ji svým přesvědčením, že co dělají, je špatné. Myslel jsem, že se jí postavím tím, že jim vyjdu vstříc, ale neznal jsem se dost dobře a jen jsem se sám vůči sobě přetvářel. Klesal jsem do jejích osidel, až mě sensei vymanil a poslal pryč od ní.
Ve Střední Americe jsem Tmu poznal. Prohlédl jsem, kolik věcí se mi příčí a přitom je opětuji. Tím, že jsem poznal Tmu, poznal jsem zároveň i sebe. Od té doby si jsem mnohem jistější tím, kdo jsem.
A i nyní mi vločky života padají z hlavy a Tmě do náručí. Chodí za mnou a sbírá vše, co opustím. A tak je to správně, nemá co chodit přede mnou.

Zvláštní pohled na věc, zpět na fanfikce.