Jak luštit DNA

„Fascinující,“ mrmlal si Donatello. „Úžasné.“ Očima kmital po první analýze své DNA. „Tohle je zázrak vědy. Jen zkombinovat dvě dědičné informace tak rozdílné jako želvy a člověka, a to ještě neřízeně a nechtěně je tak málo pravděpodobné a brilantní! A že výsledek je tak stabilní je ještě – hm?“
Přečetl si tu řádku ještě jednou. „Co je to za chromozomy?“ Jeho šest prstů se rozběhlo po klávesnici a rychle sestavilo trojrozměrný model třiadvacátého páru chromozomů. Naklonil hlavu ke straně. „Na pohlavní chromozomy se moc ve velikosti neliší… Hm…“ Chvíli psal a analyzoval. Pak ustal, koukal na text a tiše se uchechtl. „No potěškrunýř.“

-

„Kluci! Chcete slyšet něco legračního?“ zavolal Donatello přes celé hnízdo.
Michelangelo odhodil tisíckrát pročtený komiks a vyskočil na nohy. „Jasně!“
Raffael podržel boxovací pytel, aby se nekýval. „Co máš?“
Leonardo dokončil figuru katy a potichu připřemetoval za Donatellem.
„Tomuhle nebudete věřit,“ upozornil je Donatello s úsměvem. „Konečně jsem někam postoupil s naší DNA a zjistil jsem něco úžasnýho.“
„Co, víš už konečně, z který želvy jsme pošli?“ vypískl Michelangelo nadšeně. „Že to bylo želva nádherná, že jo, že jo?“ Raffael ho plesknul po hlavě a zabručel:
„Drž kuš, Miki.“ Už potišeji dodal: „Jasně že ne želva nádherná, ty krunýří mozku.“
„Nnne, s tím jsem ještě nehnul,“ přiznal se Donatello. „Nemám želví DNA, se kterou bych to srovnal. Ale!“ Stiskl Enter a ukázal bratrům model chromozomu. „Přišel jsem na něco jiného. Pamatujete na tu zmutovanou modrovlasou slečnu, Quarry?“
„Tu z podzemního města,“ přikývl Leonardo.
„Přesně ji! Nejdřív jsme mysleli, že je muž, ale pak se ukázalo, že je žena.“
„A ukázalo se to pěkně zjevně,“ přidal Raffael.
„Jo, bylo to prvně, co tady Raff viděl nahatou holku! Au!“ Raffael si podrážděně odfrkl.
„Teď to vypadá, že to nebylo jen ztrátou druhotných pohlavních znaků,“ nedal se Donatello rušit. „Celá její DNA se musela změnit na mužskou.“
„…Cože?“ vypadlo z Raffaela skepticky.
„Říkám, že kvůli tomuhle jsou všichni mutanti, který známe, muži! Ženský pohlavní chromozom mutaci zřejmě neustojí a rozpadne se na mužský. Je to trochu divný vzhledem k tomu, že ontogenetický vývoj začíná od ženy, ale můj výzkum naší DNA ukazuje, že jinak to být nemůže!“
„No né,“ vyjevil se Michelangelo, ačkoli to celkem očividně nepobral.
„Počkat.“ Raffael si založil ruce na hrudi a zlověstně se zamračil. „Ty se nám snažíš říct… že jsme byli želví baby?“
„Ne!“ bránil se Donatello rychle před děsivou aurou. „My všichni ne. Samičky byli jenom dva, ostatní dva byli samečci už na začátku.“
„Ó, dvě želvičky a dva želváčci v jednom akváriu. To je romantika,“ rozplýval se Michelangelo. „Tak kdo z nás je samička?“
„Už nikdo, Miki, teď jsme všichni samečci,“ opravil ho Donatello. „Samičky jsme jen byli.“
„Tak kdo z nás byl samička?“ zeptal se Leonardo zvědavě.
„No, jedna jsem byl já,“ přiznal Donatello. („Ty moje želvičko!“ zvolal Michelangelo a vrhnul se na něj, Raffael ho však odtrhnul se škodolibým zavrčením, „Ty si moc nevyskakuj, ty seš totiž ta druhá.“) „Na sobě jsem tu anomálii na chromozomech objevil. Ta druhá…“
„Miki,“ konstatoval Leonardo.
„Jo, Miki,“ přizvukoval mu Raffael.
„Hej!“ Michelangelo nevypadal dvakrát nadšeně, i když nemohl popřít, že z nich jako jediný vříská jako děvče. Donatello se nervózně usmál.
„To byl Raff.“
„COŽE?!“

...Cože? Je takového cracku na fanfikcích víc?