Jak svázat Raffaela

Nápis „Nevstupovat bez vyzvání pod trestem smrti“ nemohl nikoho z Raffaelových bratrů zastrašit, a to ani Donatella. Želví génius nebral ohledy na ceduli přilepenou na dveřích, stisknul kliku a neohlášen vstoupil.
Rozhlédl se po temném pokoji, rozsvítil a tentokrát uviděl Raffaela tváří ke zdi stočeného v houpací síti.
„Raffe, máš moment?“ zeptal se a vyrazil přímo k němu. Raffaela něco zabručel a stulil se ještě víc. „Nebudím tě? Jestli jo, tak můžu přijít někdy jindy…“
„Dobrý,“ ozvalo se před ním a ninja s červenou maskou (momentálně na jeden uzel uvázanou kolem nosných provazů sítě) se pomalu posadil krunýřem k Donatellovi. Naslepo chmátnul po pásce, stáhl ji z lan a neobratně si ji uvázal kolem hlavy.
„Fajn, jde o to, že…“ Raffael třásl hlavou, jako by si vytřepával z uší vodu. „Poslyš, opravdu nemám přijít později? Nechám tě spát, stejně bys mě teď nevnímal…“
„Done,“ zarazil ho hlas na odchodu. „Můžeš pro mě něco udělat, než odejdeš?“
Donatello se otočil. „Jasně. Co?“
„Můžeš sem, prosím tebe?“ Donatello poslechl. „Semka, přede mě. Myslím, že mám něco s kolenem.“
„S kolenem, říkáš?“ Ninja se provlékl pod nosnými provazy sítě, klekl před Raffaela a nadzvedl mu deku. Bleskem mu však došlo, že sedl na lep. „Mmmmff!“ To už však měl pusu plnou Raffaela a zatímco se snažil nedávit, bráška s každým vražením zasyčel:
„Tohle… máš… za to… že… mě… rušíš… při… honění!“
Donatello se ho horečně snažil odstrčit, jenže macek v hubě ho rozptyloval a Raffael ho pevně držel za hlavu, vypomáhaje si protipohyby. Konečně veleduch uznal, že nejméně poškození napáchá souhlas.
„Tak se mi to líbí!“ chválil ho Raffael a hrdelně hekal. Donatello se prosál a prolízal až ke konci, při kterém Raff hučivě zasténal a pak klesl zpátky do houpací sítě. Ta se silou nárazu rozhoupala a při zpětném kyvu srazil Donatella kolenem.
„Ah… promiň,“ omluvil se Raffael mírně zasněně a hluboce oddechoval. Donatello si otřel ústa od slin a semene a zíral na ono koleno, dokud se mu nepodařilo probrat se.
„Myslím, že mu nic není,“ utrousil. „Jak jsem říkal, jde o to, že jsme ti s Leem chtěli nabídnout jízdu na nové, vylepšené sajdkáře želvocyklu. Ale jak vidím, ty nemáš zájem.“
„Ty s Leem?“ opakoval Raffael a ohlédl se ke dveřím. Mezi nimi stál rozkročený Leonardo a oči mu plály, že si ničím nezadal s Trhačem. Raffael vyvalil oči a vykoktal: „L-Leo…“
„Tak tohle jsi posral, Raffaeli,“ prsknul Leonardo a patou zabouchnul dveře. „Dnes se už nepodíváš nikam a jak to vidím já, budeš mít štěstí, když zítra nebudeš kulhat.“
Raffael znatelně zblednul a pak zrudnul. „Leo, to nemůžeš-“
„Donatello,“ ignoroval ho Leonardo, „sundej mu pásku a svaž mu ruce. Až budeš hotov, zajdi pro Mikiho, ať se taky pobaví.“
„To ne! Done, nikam nechoď!“ Sinání nakonec zvítězilo, uvědomovalť si Raffael velmi jasně, že teď může pouze smlouvat. „N-nebudu se bránit, do krunýře, nechám vás, ať si děláte, co chcete, ale pro Mikiho nechoď! Prosím tě!“
Donatello vzhlédnul od práce a tázavě se podíval na Leonarda. Raffael koutkem oka zahlédl dravčí úsměv a pak už jen slyšel:
„Dobrá… pro Michelangela nechoď.“ A modrá páska mu zakryla oči.

Je to tak jednoduché, že se vracím na fanfikce.