Jak vyštvat Třísku

„Done?“ Michelangelo strčil hlavu do černé díry. „Doné! Dóníků!“ poslouchal, jak se jeho hlas po zřejmě prázdném výklenku rozléhá. „Hm,“ stáhl hlavu zpátky a podrbal se na bradě. „Done Done, kdepak jsi?“ Dlouze se zamyslel, pak náhle luskl prsty a usmál se. „Je nahoře! No jo, to dává smysl…“ mumlal si spokojeně, zatímco svižně mířil k televizi. Najednou se zastavil. Po tváři se mu roztáhl záludný úsměv šelmy a temně se zachechtal. Otočil se na podpatku a vešel do Donatellovy laboratoře. Opatrně se vyhnul všemu haraburdí, usadil se před počítač a zapnul ho. Jeho úšklebek pohasl, když uviděl jednoduché slovo.
Heslo: …
„Néé,“ zaúpěl tiše a ublíženě civěl na monitor. Pak přece jen zkusmo napsal dlouhou sekvenci čísel a písmen.
Špatné heslo. Zbývá 2 pokusy.
Michelangelo frustrovaně vypnul počítač a zaklonil se v křesle. S rukama za hlavou zavřel oči a rozmýšlel se. Když je zase otevřel, vrátila se do nich uličnická světýlka, a Michelangelo vyskočil z křesla. Chvíli se přehraboval v šuplících a poličkách laboratoře, dokud neměl injekci se sterilovanou jehlou a neshlížel vítězoslavně na krabičku plnou ampulek s mléčně narůžovělým roztokem. Jednu vzal, natáhl z ní jehlu a neohrabaně si ji vpíchl do žíly. Zasyčel nevolí a stiskl propíchnutou kůži, aby nekrvácela. Nabodnutou rukou uklidil ampulky a vyhodil injekci do koše. Než vyšel z laboratoře, nejdřív se rozhlédnul, a potom s loketní jamkou stále stlačenou odskotačil k televizi.

„Jsme doma.“ Michelangelo se po Leonardově hlase ani neotočil, jen zvednul ruku na pozdrav. Leonardo krátce nato žuchnul na pohovku a spokojeně heknul.
„Uhni,“ zavrčel Raffael a postrčil Leonarda blíž k Michelangelovi. Donatello na ně chvíli nerozhodně zíral, pak si ale sundal bo ze zad a natáhl se jim napříč nohy.
„Sakra, Done-“
„Au!“
„Nestrkej mi ty hnáty do huby!“
„Íík!“ Želvy se překvapeně ohlédly na Michelangela, jemuž Donatello zabořil hlavu mezi stehna. „Done Done, to lechtá! Ne! Přestaň!“ snažil se horečnatě Donatella dostat z klína, aniž by mu rozkopl obličej. Donatello ho sevřel rukama a opřel se o něj celou vahou, aby ho znehybnil.
„Mně se tu líbí,“ konstatoval a opět sklonil hlavu, i když tentokrát o poznání něžněji. Michelangelo sebou ještě vrtěl a stěžoval si:
„Doné…“ Ale už nezkoušel Donatella shodit. Místo toho se snažil zvyknout si na šupinatou kůži otírající se mu o vnitřní stranu stehen.
Leonardo se vytáhnul do výšky a zavětřil. „Hej… něco tu voní. Mistr Tříska vykuřuje?“
Michelangelo zvednul hlavu. „Ne, Tříska tu není. Šel sbírat houby.“
„Do kanálů?“ Leonardo nevypadal, že by se mu to nějak zvlášť zamlouvalo.
„Jéžiš, klídek, vůdce. Tříska ví, co dělá,“ protočil Raffael oči v sloup. „Miki, přihraj ovladač.“
„Né!“
„Neštvi mě! Ty se tu koukáš celou dobu.“
„Mám to rozkoukaný!“
„Dej mi ho, než se zvednu!“
„…Ne.“
„Jéžiši, tak mu ho dej,“ zradil Michelangela Donatello a vzal mu ovladač z rukou.
„Doné!“ Ale Donatello už předal štafetu Leonardovi a od toho ji chňapl Raffael.
„Díky!“ zavolal a přepnul kanál.
„Proboha, na tohle se dívat nebudeš, že ne?“ ujišťoval se bezvýsledně Leonardo.
„Budu se dívat, na co chci,“ ohradil se Raffael.
„Ano, ale ne když se díváme všichni.“
„Leo, neštvi mě. Už teď se stěží držím, abych ti nerozmlátil ciferník,“ zavrčel Raffael.
Michelangelo se sklonil k Donatellovi. „Co mu přelítlo přes nos?“ zašeptal. Donatello nepatrně zvedl hlavu.
„Pohádali se,“ vysvětlil. „Štěkali po sobě celou cestu a skoro by se porvali, kdybych je od sebe neodtrhnul.“ Zatřásl hlavou a znovu se položil Michelangelovi do klína. Ten sebou škubl a tiše si povzdechl. Pak jeho pozornost upoutal Leonardův rozčilený hlas.
„Ano, vadí! Jak by se tobě líbilo, kdybych v jednom kuse dělal tohle?“ Leonardo se otočil na druhou stranu, přitáhl si Michelangela a políbil ho. Michelangelo vytřeštil oči a začal se zmítat, čímž si vysloužil bolestivé vyjeknutí a hrubé zacházení od Donatella a žádnou reakci od Leonarda. Když se Leonardo obrátil zpátky na Raffaela, jeho rozhořčení poněkud zlehčovala sklížená víčka a hořící tváře. „No?“
Raffael polkl a rychle se rozhlédl. Pak se vyvlékl zpod Donatella a odešel od televize. Leonardo za ním překvapeně vyvracel hlavu, až se s tichým „Hm.“ obrátil zpátky a ovinul Michelangelovi paži kolem ramen. Volnou rukou zalovil po ovladači a přepnul kanál.
Nekoukali ani dvě minuty, když někdo odstrčil Leonardovu hlavu od Michelangela a už tak obleženou želvu sevřely svalnaté paže. Michelangelo sebou trhnul, když těsně u ucha uslyšel syčivé nadechnutí nozdrami a spokojený výdech.
„Hezky voníš,“ zachraplal mu Raffael do ouška a táhle začenichal podél jeho šíje. Leonardo našel hlas.
„Raffe!“ pokusil se Raffaela odstrčit a sám Michelangela obejmout, ale skončili na přetahování o zmateného bratra, který lehce vyděšen netušil, která bije. Donatello mu nepomohl, jen se k němu přilepil a odmítal ho pustit. Uprostřed nejistého nadávání a pokřikování, aby přestali, si Michelangelo uvědomil, že ho Donatello líbá do klína.
„Done!“ vyjekl, ale vyšlo to slaběji, než by bylo přístojné. Vlastně to znělo, jako by se mu to líbilo. Michelangelo se kousl do rtu a pokusil se Leonarda a Raffaela dostat ze svého osobního prostoru. Zprvu se mu to docela dařilo, protože nečekali tak tuhý odpor, ale jakmile si trochu odpočinul s nevěřícnými slovy „Co to do vás vjelo…“, Leonardo se mu vysmekl a přivinul se mu na rty. Michelangelo napůl překvapeně, napůl iritovaně zasténal a opět to vyznělo, jako by mu Leonardo dělal dobře. Vystrašen vlastní reakcí se Michelangelo na chvilku přestal bránit a Raffael toho okamžitě využil k tomu, aby ho napadl zezadu a začal mu náruživě okusovat krk.
„Klucí…“ zaúpěl Michelangelo a hmátl do vzduchu po případné pomoci. Pak ho Donatello olíznul v tříslech a Michelangelo se místo toho zoufale zavěsil Leonardovi za ramena a zamručel mu do pusy. Leonardo se samolibě usmál a přitáhl si ho blíž. Raffael nesouhlasně zavrčel, neboť takhle na něj přes opěradlo nedosáhl. Než se však stihl na Leonarda vrhnout, Donatello se s mlasknutím odlepil od Michelangelova klína, s hladovým výrazem přelezl na podlahu mezi Michelangelovy nohy, roztáhl je od sebe a v kleku mu zabořil hlavu do klína. Michelangelo hekl a vypustil táhlé „Unnng…“ Raffael bez zaváhání využil toho, že je Michelangelo méně zatížený, prosmýkl se kolem opěradla a hrubou silou ho spolu s Leonardem odtlačil na druhý konec gauče. Michelangelo zdušeně vykřikl překvapením (a bolestí) a vzápětí měl Raffaelovy paže kolem pasu a bradu na rameni. Donatello vrazil Raffaelově holeni jednu pěstí a s významným „Au.“ si mnul spánek, po kterém ho vzalo Michelangelovo koleno. Michelangelo s omluvným výrazem otevřel pusu, Donatello však jen mávl rukou, oklepal se a zase se mi s chutí vrhl na klín. Michelangelo pod hbitým jazykem otočil oči v sloup a z hloubi hrdla zachrčel. Leonardo spokojeně zavrněl a vášnivě ho políbil, Raffael mu zálibně přejížděl dlaní po krunýři a Donatello ho vzal za boky a naklonil se kupředu.

Mistr Tříska svraštil čumák nad pachem semene, a když uviděl na gauči své syny, propletené ve spaní do roztodivných poloh, bez otálení hodil šavli a utekl z hnízda, podle všeho navždycky.

Chudák Tříska chce zpět na fanfikce.