Kloaka
„Ko – co?“ vyjevil se Michelangelo.
„Klo-a-ka,“ slabikoval Donatello. „Společný vývod rozmnožovací, trávicí a vylučovací soustavy.“
„Co to s tím má společnýho?“
Donatello si povzdechl. „Vývod rozmnožovací soustavy,“ zopakoval. „Na sto procent to není, ale je možný, že naše původní pohlaví ovlivnilo stavbu naší kloaky.“ Michelangelo nechápavě zíral. „Ech, já jako samice mohl klást vajíčka, ty jako samec ne. Tvoje kloaka je logicky užší než ta moje.“
„Ahá!“ Michelangelovi se rozsvítily oči a bouchnul se pěstí do dlaně, vzápětí přepadl a jen tak tak se stihnul vrátit na všechny čtyři, než políbil podlahu. Donatello obrátil oči v sloup a poklepal si na čelo.
„Jeden by myslel, že si takový věci domyslíte, když jste tak vyváděli, když…“ Donatello hekl, zmlkl a otočil se na Leonarda. Ten mu poslal tázavý a nevěřícný úsměv a zavrtěl hlavou. Donatello se omluvně usmál a už nic neříkal. Ne tak Michelangelo.
„Tak proto si Leo na Raffa může dovolit, co se mu – au!“ Raffael se předklonil a zasyčel mu do ucha:
„Co si to furt povídáte, vy klepny?“ Michelangelo se zatvářil neskutečně ublíženě.
„To není fér!“ zapištěl hlasitě. „Raff je na to stavěnej a chudáček Miki si ani neškrtne!“
„To máš pech, páč jinak to ani nebude!“ ubezpečil ho Raffael.
„Ale víš, jak to bolí? Leo může povídat!“ Leonardo se bez dechu zasmál.
„To bych měl být rád za post vůdce,“ přemítal nahlas. „Díky bohu, že vás mám všechny pod sebou.“
„Ééh…“ zahrčel Raffael podrážděně.
„U Lea to ale dává smysl,“ ignoroval Donatello nebezpečnost tématu. „On má kloaku hrozně úzkou, všechno ho hned bolí.“
„Počkej, Donny, ty ses dostal Leovi do kloaky?“ vypísknul Michelangelo. „Jaktože já ne? Jaktože se Raff – Raffovi…“
Raffael ho vzal pod bradou a surově zapáčil nahoru. „Ještě slovo,“ vyhrožoval s posedlým leskem v očích, „a vytáhnu ti malýho Raffa z kloaky a ucpu ti jím hubu!“
Michelangelo vyděšeně zaskučel a naznačil, že si zamyká pusu na klíč. Leonardo a Donatello se pro sebe zachechtali a všichni čtyři pokračovali v tom, co želvocest dělá želvocestem.
Takže oni celou dobu... u svatýho Želvislava. Zpátky na fanfikce.
|