Kulky

Pamatujete se na všechny ty přestřelky? Ať po nás střílely magnum, brokovnice nebo nějaký pošahaný mimozemský lejzry, nic nás netrefilo. (Teda, občas, ale to bylo zezadu. Jo, Done, koukám na tebe.) A když nás to trefilo, tak jen malý ráže. Omráčení a takový ty věci.
Tak si představte, jaký to muselo bejt, když si tak pěkně nakopáváme krunejře a najednou Leo zařve a jde k zemi. Jasně že jsem nemohl hnedka k němu, pokud jsem nechtěl přijít o krk, tak mi to trvalo vteřinu nebo dvě.
Během těch dvou vteřin do něj ten sráč stačil naprat ještě jednu dávku. Jak tam ležel na břiše tváří na chodníku.
Pak jsem viděl rudě, takže fakt nevím, co se stalo. Asi jsem poslal všecky chlapy kolem sebe do věčnejch lovišť, protože se pamatuju na chvíli, co trvala snad věky. Zíral jsem do hlavně pušky.
No, pak jsem pár chvil nevěděl o světě. Ale řeknu vám, vzbudit se a zjistit, že jsem mrtvej, že Leo je hned vedle mě a jinej zkurvysyn mezitím stačil dostat i Mikiho… Párkrát jsem proběhl přímo skrz kurvy, co potřebovaly sundat, než mě Leo chytil a křičel na mě, to nemá cenu, už jim neublížíš. Jsme duchové, jsme duchové.
Co se děje, zeptal se Miki a vypadal, jako by spadnul z měsíce. Pak jsem si všimnul svýho těla. Měl jsem prostřelenou krvavou díru mezi vočima, ten pohled nepřeju nikomu z vás. Ale cejtil jsem se živej. Dost živej s tím vším adrenalinem a chtěl jsem je kurva zabít za to, že mi zabili rodinu, že zabili mě.
Done, slyšíš mě, přišel zatím Miki k Donovi a mával mu rukou před očima zalitejma slzama. Don se přestal hejbat. Skrz Mikiho prošel můj zasranej vrah a střelil ho přímo do srdce.
Všickni jsme zírali a za chviličku se Don objevil u nás.
Co se stalo, ptal se a bylo vidět, že pořád brečí. Tak ho Miki šel utěšovat a Leo začal rozumovat, že jsme zřejmě duši, ale že netušil, že to bude vypadat takhle. Vážně, jak může myslet na to, jak jsme tu! Hlavní je, že nás ti zkurvení zamrdaný… kurva, ani pro ně nemám slova, ty grázly, který nás zabili! Kurva zastřelili jak prasata na porážce!
No a teď tu svítí taký světlo a k němu vede tunel, a my se zaboha nemůžeme rozhodnout, jestli jím projít. Don říká, že ho nejdřív musíme prozkoumat, Miki zvědavostí nadskakuje a chce se podívat dovnitř, Leo má zase ňáký kecy, že se nejdřív chce rozloučit. Já říkám, to hajzlu s tím, já se odsuď nehnu, dokud neodgrázluju ty mrdky stejně jako odgrázlovali oni nás!

Dál nic není! Zpět na fanfikce.