Leonardo

„Miki, prosím tebe, podáš mi hasák?“ natáhl Donatello ruku z motoru Želvomobilu a naléhavě jí zamával.
Michelangelo, opřený o ponk, vzhlédnul od manuálu na údržbu raketového skateboardu. Když naleznul žádané kleště za sebou, zamumlal „Postřeh,“ a obloukem je bráškovi hodil.
Donatello hasák zručně chytil. „Díky,“ zavolal a párkrát jím udeřil do karburátoru. Duté rány se rozlehly garáží a z výtahu vystrčil hlavu Raffael.
„Tak co, už fachá?“ zeptal se dychtivě a namířil si to k Donatellovi.
„Uvidíme, uvidíme,“ opáčil ten, vysoukal se zpod kapoty a pokynul Raffaelovi. „Zkus nastartovat.“
Raffael se nedal dvakrát pobízet, vlezl za volant a otočil klíčky v zapalování. Motor zachrchlal a vyplivnul Donatellovi do obličeje oblak sazí. Želví mechanik se zapotácel, o pár kroků ustoupil a protíral si oči.
„Jako nový,“ okomentoval spokojené vrčení všech osmi válců a rozkašlal se.
„Pánové,“ zabubnoval Raffael prsty o volant, „kdo se mnou pojede na testovací jízdu?“
Michelangelo odhodil manuál stranou. „Já! Konečně nějaká sranda.“
Donatello zabouchl kapotu. „Pojedu taky. Vydržte, zeptám se Lea,“ obrátil se k výtahu.
„Ne, Done, počkej,“ vyhrknul Raffael. Donatello se s trpělivým výrazem otočil.
„Co je, Raffaeli?“
„Nevolej ho. Leo by s náma jel, jenom aby držkoval a dohlížel, abych se nedostal za volant.“
„Taky že by k tomu měl pádný důvod,“ odtušil Donatello.
„Já za tu bouračku nemoh,“ ohradil se Raffael. „Bylo mokro a hrozně podkluzovala kola.“
Don mávnul rukou. „Ať to bylo, jak chce, já jdu pro Lea.“
Po Raffaelově tváři přeběhla bezmoc a pak stín. „Ještě krok a máš v přístrojový desce sai,“ zavrčel.
Donatello ztuhl. „Nevyhrožuj mi,“ ucedil.
„Nevyhrožuju ti, jenom tě varuju. Esli půjdeš k tomu výtahu…“
Donatello se otočil na patě a jako fialový blesk se mihl garáží. Vzápětí měl Raffael pod bradou konec tyče a Don ho nemilosrdně dloubal do čelisti.
„Mně – mně budeš vyhrožovat ničením toho, co jsem postavil?“ procedil skrz zuby. „Jsem z toho natolik paf, že ani nevím, jestli ti mám poprávu vymlátit zuby.“
Raffael si byl velice dobře vědom Donatellovy zavilé nenávisti ke komukoli, kdo mu hází klacky pod nohy. Tiše se uchechtnul a vzal Donovu bo do ruky. Jediným škubnutím ho za ni vtáhnul do Želvomobilu, přibouchnul dveře a udeřil do centrálního zámku.
„Co se děje, Raffaeli?“ vyjel po něm Donatello. Raff se ohlédl na Mikiho, který je napůl pobaveně, napůl vyděšeně pozoroval ze zadního sedadla.
„Miki, umlč ho,“ požádal ho. Michelangelo, jsa pro každou nezbednost, se zašklebil, vzal Donatella za ramena a začal ho líbat.
„Mmmhm!“ pokusil se ho Don odstrčit. Po chvíli žalostně selhal. Kapituloval před spojenými silami svých nevyzpytatelných brášků a nechal se okusovat.
Raffael otevřel dálkovým ovládáním vrata od garáže a vyjel do noci. „Pánové, je tu problém,“ oznámil po chvíli.
Donatello s Michelangelem poplašeně zvedli hlavu, avšak Raffael pouze podmračeně civěl před sebe. Želví génius vzdychl a uložil se do Michelangelovy náruče. „O co jde?“ Téměř také dodal: a proč se o tom nesmí nikdo dozvědět?
Raffael se zakabonil a řekl: „Leo se vode mě nechce nechat vošukat.“
Michelangelo protáhl obličej a rozesmál se. Donatellovi nadočí také vyletělo do výše, ale ovládnul se. „A s tím máme udělat co?“ zeptal se co nejklidnějším tónem.
„Vy to máte zařídit tak, aby se nechal,“ odpověděl Raffael věcně.
„Aha,“ řekl Don moudře a hodil očkem po Michelangelovi, jenž se neovladatelně chichotal. „To není dobrý… ehm, než ti ho podržíme na krunýři, asi bych ti měl nejdřív vysvětlit, proč to Leo dělá.“
„Hele, esi si o to Raff říká takhle, tak se Leovi ani nedivím, že nechce,“ vyrazil ze sebe Michelangelo mezi dvěma záchvaty smíchu. „Já se skoro bojím, že je tak zabedněnej, že by tu teorii nepochopil.“
Raffael se ohnal, jenže Miki seděl příliš daleko na záhlavec.
„No co, vždyť je to pravda,“ utahoval si z něj želváček. „Musíš bejt buď slepej, nebo blbej, abys nevěděl, proč tě na sebe Leo nepustí.“
„No to by mě zajímalo, ty chytráku,“ rozčertil se Raffael. „Proč, he?“
„Fíha,“ obrátil Michelangelo oči v sloup. „Von to fakt neví. No protože je tvůj vůdce, ty tupá hlavo! Kam by to dotáh, kdyby před tebou roztáhl nohy?“
„Váš je vůdce taky a vám voběma,“ Raffael se krátce otočil, aby je mohl obvinit prstem, „včera v noci nohy roztáh.“
Donatello zaúpěl. „Ty jsi měl být na zápase…“
„No, vrátil jsem se brzo,“ odsekl Raffael. „Přijdu domů a co nevidím – náš hodnej Doník píchá Lea na stole!“
„Proboha, jaktože jsme si tě nevšimli?“
„Já jsem Raffa stáhnul zpátky, než dostal šanci něco vyvést,“ zakřenil se Michelangelo. „Ale taky mi bylo divný, že Leo to jeho funění přeslech. Tak jsem se ho pak šel zeptat…“ Vychytrale se usmál. „Mimochodem, Doníku, ty vážně musíš zapracovat na soustředění. Přefik jsem ti Lea přímo pod nosem a ty jsi to celý prochrápal!“
„Jéžišmarja,“ přejel si Don dlaní po tváři. „Co jsi udělal Raffovi, že do toho nechtěl vtrhnout?“
„Uspal jsem ho. Víš, jak hrozně rychle po aktu usíná. No, jedna fajnová kuřbička a byl v limbu. A když jsem se vrátil k vám, že se připojím, tak ty jsi už zařezával. Tak jsem Lea vzbudil…“
„Nemusíš to sakra vyprávět znovu!“ vybuchl Raffael, jemuž tváře červeně nabíhaly. „Když jsem tohle vod Mikea slyšel, hned jsem za Leem šel taky. Ale na mě udělal kamennou tvář a řekl, co si to vymýšlím!“
„On zatloukal, že se s námi miloval?“ zeptal se Donatello.
„No rozhodně to nepřiznal a odmít se o tom bavit.“ Raffael zařadil a rozjel se po dálnici. „Není to fér. Jestli má někdo právo vůdce přefiknout, tak jsem to já.“
Donatello zavrtěl hlavou. „Špatně hodnotíš váš vztah v rodině. Leonardo většinu života pracuje na tom, že se tě snaží dostat pod sebe.“
„To mi povídej,“ obrátil Raffael oči v sloup.
„Myslí si, že když tě nechá dominovat v posteli, v každodenním životě nebudeš poslouchat už vůbec.“
„Ale to je přece blbost,“ namítl Raffael inteligentně. „V posteli je všecko jinak než normálně. Tam může bejt jeden třeba svázanej a ostatní se stejně div nepřetrhnou, aby mu udělali dobře a přitom neublížili.“
„Leo má problémy s kontrolou,“ prohlásil Don nekompromisně. „Prostě jsme si ho vychovali tak, že si myslí, že na všechno musí dohlížet a musí mít všechno pevně v rukou. Víš, jak je pro něj těžký se kontroly vzdávat? Mně trvá hodiny, než ho přiměju, aby mi, jak říkáš, roztáhnul nohy.“
„Tak to nebudu dělat ani náhodou,“ odfrknul si Raffael. „Prostě je nějakej způsob, jak k Leovi přijít a zasunout si?“
„Hele, kámo,“ odpověděl Michelangelo, „já když jsem k němu včera v noci přišel, byl fakt povolnej. Já myslím, že ho Doník zpracoval tak, že mu to vydrželo až do rána.“
„To je nápad,“ luskl Raffael prsty. „Don mi udělá brainwashing a já přijdu k hotovýmu.“
„Rozdělíme si práci: ty ji osvobodíš a já si ji vezmu,“ citoval Donatello posměšně.
„Hele, já si chci taky smočit,“ řekl spěšně Michelangelo.
„Přijdeš na řadu, až s ním skončím,“ usadil ho Raffael.
„Ale to bude úplně na cucky!“ zalomil Miki rukama. „Ty máš hroznou sílu a úplně ho udoláš.“
„Díky,“ uculil se Raffael.
„To není kompliment, ale postižení,“ odpálkoval Michelangelo. „Ty totiž nejseš schopnej bejt na Lea něžnej.“
„Leo si o to říká. Všimli jste si, jak mává ocáskem, když se předklání? Jako by říkal, že na tuhle pěknou zelenou prdel nedosáhnem. Provokatér,“ zabručel Raffael.
„Hele, Leo coby provokatér nemá na Dona,“ zazubil se Miki široce.
„Takže, Raffaeli,“ přerušil ho Donatello. „ty po mně chceš, abych ti Lea zpracoval a pak odešel a nechal ti ho napospas?“ Raffael přikývl. „Nepřichází v úvahu.“
„Cože?!“
„Tohle Leovi neudělám,“ postavil si Donatello hlavu. „Jestli mermomocí chceš těžit z výsledků mé celoživotní práce na tom, vybudovat v Leovi dokonalou důvěru ve mě, budeš dodržovat mé podmínky.“
„A jaký jako?“
„Za prvé tam celou dobu budu,“ diktoval si Donatello. „Za druhé přijdeš, teprve až tě zavolám. Ne dřív. Za třetí…“
„Čtyřka!“ vypískl náhle Michelangelo. „Dáme čtyřku, pánové, to je nápad!“
Donatellovi se rozsvítil obličej. „To je!“ souhlasil nadšeně. „Mít celý tým u sebe dává Leovi pocit bezpečí jako nic jiného. Ježiši, Raffe, tohle bude fungovat! Dej mi chvíli, já vymyslím plán…“ a ponořil se do změti naznačené gestikulace a polohlasného mumlání, jak usilovně přemýšlel.
„Čtyřka?“ opakoval Raffael. „Fajn. Ale zamlouvám si výstřik do Leovy prdele.“

„Už jste dávno měli být doma,“ přivítal je Leonardo, rozkročen s rukama založenýma na hrudi.
„Taky tu nevidím uvařenou večeři,“ oplatil mu to Raffael. „Tak pánové,“ nasadil kousavý tón, „trvali jste na tom, že mu to hned řeknem. Tak se ukažte, protože já to dělat nebudu!“
„Co mi máte říct?“ přimhouřil Leonardo oči. Zatímco jeho bratři se pantomimou dohadovali, komu připadne ta čest, Leovi probíhaly hlavou nejrůznější scénáře. Rej ukazování a výmluvných pohledů sledoval s výsostným podezřením.
„Dobře, tak já,“ povzdychl si Michelangelo a upřel na Leonarda kalkulující pohled, který si vůdce vyhrazoval na posuzování situace na bojišti. To Leovi přirozeně nepřidalo, natož když ho Michelangelo vyzval, aby si na to raději sedli.
Michelangelo je rozsadil strategicky. Leonardovi přiřkl jeden konec gauče, Raffaelovi druhý, mezi ně vrazil Donatella a sám si přitáhnul křeslo Leonardovi k boku. Než spustil, přeletěl po svém díle pohledem a vydal ještě jeden pokyn: „Doníku, lehni si.“
„Kam?“ pozvednul na něj Donatello nadočí.
„Přes Raffa a Lea, ať se mají čím zabavit.“
Donatellovi zasvitlo v očích porozumění, položil si hlavu Leonardovi do klína a nohy natáhl přes Raffaela. Uvelebil se na boku a obrátil tvář k Michelangelovi. Ten spokojeně přikývl. Leonardo i Raffael položili ruce na Donatella a napůl nevědomky ho hladili po olivově zelené kůži. Donatello si záhy povzdechl.
„Na tohle bych si zvyknul,“ zavrněl. Leonardo se pousmál a jeho pohled změkl.
„Tak co mi chcete říct?“ zeptal se odevzdaně.
„Než začnu, musím tě upozornit, že k tobě jsme naprosto upřímní,“ oznámil Michelangelo.
Leonardo na moment vypadal překvapeně, pak uznale kývnul. „To oceňuju,“ řekl.
„Jo,“ ušklíbnul se Michelangelo. „Říkám to hlavně, aby ses obrnil.“
Leonardo nasadil kamennou tvář.
„Tak poslouchej. Nebourali jsme, nervali jsme se, nikoho podezřelýho jsme neviděli a nic špatnýho jsme neudělali,“ řekl Michelangelo. „Celá tahle šaškárna je jen proto, abychom ti mohli říct…“ Michelangelo se k Leovi naklonil blíž a všem se zatajil dech. „…že se ti chceme dostat do kalhot.“
Leonardo zamrkal a nechal nevzrušenou masku spadnout. Zavrtěl hlavou. „To přece není nic nového,“ řekl s úsměvem.
„To ještě nevíš, jak to chceme udělat,“ bránil Michelangelo závažnost situace.
„To mi teda pověz,“ opřel se Leonardo o opěradlo gauče. „Nakoupili jste snad biče a chcete, abych je na vás vyzkoušel?“
„N-ne,“ zakoktal se Michelangelo nad tou představou, „ale někdy to udělat můžem...“
„Víš, Leo,“ vložil se do toho Donatello, „my si všimli, že v posteli vždycky dominuješ. Co bys řekl na to, být pro jednou submisivní a nechat nás tři, abychom ti dělali dobře? Sám jsi mi říkal, že kontrolu má ve skutečnosti ten vespod, protože si může říct, co se mu líbí a co ne. Takhle bys nás měl na povel všechny najednou.“
Leonardo pro jistotu znovu nasadil neutrální výraz. „Navrhujete čtyřku, kde byste byli všichni tři na mě,“ přeložil to do polopatického jazyka. „Co říkáš, Done, je pravda,“ pravil zadumaně, „ale je to… tak nějak opak toho, co bych dělal normálně.“
„Já vím,“ kývl Don, „právě proto…“
„…chcete vyzkoušet něco nového,“ dokončil za něj Leonardo.
„A taky tě chcem potěšit,“ dloubnul do vůdce Michelangelo. „Každej z nás ti může potvrdit, že naspodu je to lepší.“ Než alfa-samec Raffael stačil něco namítnout, Michelangelo dodal: „A jestli se bojíš, že by se na tebe Doník chtěl vrhnout jako zvíře, tak tě můžu ujistit, že já s Raffem ho udržíme.“ A spiklenecky na Leonarda mrknul.
Narážku na Raffaelovu prchlivost nechal Leonardo ležet. Promnul si spánky a počal Donatellovi masírovat ramena. „Jak jste na to přišli?“ zeptal se, aby získal čas na přemýšlení.
„Jako první to navrhl Raff,“ nafouknul se Michelangelo pyšně, „ale nějakou dobu jsme na to pomýšleli i já s Donem.“
„Mě to napadlo také,“ přiznal Leonardo velice tiše.
„Vidíš,“ usmál se Michelangelo. „Raff taky doufá, že se tím vyřeší jeden problém, co mezi sebou máte.“
Leonardo si honem rychle nevybavil, který z jeho četných problémů s Raffaelem by vyřešila sexuální orgie. „Který?“ obrátil se na něj.
„A pěknými slovy, Raffíku,“ připomněl Michelangelo. Raffael pokrčil rameny.
„Nechci pořád dělat holku,“ řekl a zrudnul. Leonardo na něj pobaveně pohlédnul a opět dovolil kamenné tváři po kouscích opadnout.
„Přiznám, že jsem zvědavý,“ naklonil hlavu ke straně. „Když Don říká, že záleží na tom vespod, znamená to, že je na mně, co budeme dělat?“
„Víceméně ano,“ odpověděl Donatello. „I když bych měl pár návrhů, jak na to jít. Třeba prepnout bych tě měl já.“
„Bez námitek,“ potvrdil to Michelangelo. Raffael také zabručel, že souhlasí.
„My taky zajistíme,“ pokračoval Donatello, „aby bylo hnízdo po celou dobu prázdné, abychom všichni byli čistí a voňaví a aby byla k dispozici dost velká postel. Mám už všechno promyšlené. Můžu tě seznámit s detaily, jestli chceš,“ nabídnul.
Leonardo velkoryse mávnul rukou. „Vložím do tebe důvěru, že se o všechno postaráš.“
„Díky,“ řekl Donatello, maličko dojat. Tím byl splněn první krok k odnětí kontroly.
„A na tobě, Leo,“ promluvil Michelangelo vesele, „bude, aby sis určil den a čas. Točí se to celý kolem tebe, takže až budeš mít chuť, dej vědět.“
„Dám,“ přislíbil Leonardo.

Donatello čekal trpělivě, Michelangelo netrpělivě, Raffael samým čekáním zestárl. Konečně jednoho rána Leonardo u snídaně polohlasem oznámil:
„Můžeme to spustit.“
Tak se uvedl do chodu geniální mechanismus, jejž Donatello zkonstruoval onoho památného večera v Želvomobilu. Během čtvrthodiny se pravděpodobnost, že se želví ninjové po příští dva dny setkají s živou bytostí, limitně přiblížila nule. Leonardo zvědavě pokukoval kolem, co se děje, dokud ho Donatello neposlal jít se osprchovat.
Jakmile byly přípravy hotové, Don se svlékl a také vklouznul do koupelny. Leonardo stál pod sprchou tak, že mu proud vody stříkal přímo do tváře. Donatello na něj hleděl a přemýšlel, jestli se myje, nebo dělá dobře svému fetiši na dušení. Po špičkách se připlížil až za něj a bez varování ho objal.
Leonardo vůbec nereagoval. Oproti tomu Donatello leknutím nadskočil – ta voda byla ledová! Rychle sáhnul po kohoutku a pustil teplejší. Pak začal Leovi třít svěšené paže, aby do nich vehnal trochu tepla. Jak tak přejížděl dlaněmi po studené, hladké kůži nahoru a dolů, bezděčně obdivoval šlachovité svaly, co mu klouzaly pod rukama. Otočil bratra čelem k sobě, natlačil ho ke zdi a políbil ho. Leonardo se zachvěl a dal paže kolem Donova krku.
„Necháváš mě vést,“ poznamenal Donatello, když se odtáhnul.
Leonardo se usmál. „Snažím se.“ Zaváhal. „Prepneš mě?“
„Áno,“ dýchnul mu Donatello na čumák.
Leonardo zašmátral po poličce s mýdly a podal Donovi lubrikant, který tam schovávali.
„Žádná předehra?“ zeptal se Donatello překvapeně. Předpokládal, že Leovi bude chvíli trvat dostat se do nálady.
Leonardo však zavrtěl hlavou. Dnes by předehra byla ztrátou času. S neodbytnou erekcí se už probudil a hodina extra tvrdého cvičení mu zajistila sotva pár minut důstojného vzezření u snídaně. Když ho Don posílal do sprchy, už zase tvrdnul. Využil příležitosti a dal si studenou sprchu. Její účinek po Donatellově entrée rychle vyprchal a Leo si nepřál nic jiného, než se co nejdřív s někým pomilovat.
Obrátil se čelem ke zdi, zapřel se o ni lokty a předklonil se. Ohnul ocásek stranou, aby na svět vykoukl jeho zelený zadek. Donatello po něm přejel mokrým prstem. Leonardovi se zadrhnul dech, jeho vrtichvost se zatetelil a vzrušeně naběhl.
Donatello mu oháňku vzal do ruky a přejel po ní palcem. To z Lea vymámilo třaslavý vzdech a ocásek sebou začal zuřivě mlít. Don ho pustil a díval se, jak sebou několikrát máchnul sem a tam – a zase odhalil dírku pod sebou. Leonardo sklouznul po zdi níž a svůdně šťouchnul Donatella zadkem do stehna. Zpráva byla jasná: Pospěš si!
Když si Don poslušně nalil lubrikant do dlaně, napadlo ho, že má jedinečnou příležitost něco Leovi ukázat. Jistěže ten vespod měl kontrolu, ale k podřízené pozici patřilo i vědomí, že kdyby ten druhý chtěl, může si dělat cokoli, co se mu zachce. A odmlouvat není dovoleno, pomyslel si Donatello a schoval olejíček v dlani.
Pevně zaháknul paži kolem Leonardova pasu a kleknul si. Leo ani neměl čas se ohlédnout, než mu po svěrači přejel Donův jazyk, utvořil špičku a zapíchnul se do něj.
„D-Done,“ vypadlo z Lea překvapeně, spolu s nejistým stenem. Leonardo ještě nikdy rimming nezkoušel a nevěděl, jestli se mu to líbí. Don zkroutil jazyk a opsal v Leovi vlhké kolečko. Vůdce sebou trhnul. Don si ho paží přitáhnul a nabodnul ho hlouběji. Leo se rozklepal a sevřel ruce v pěst. Kapky vody, co se mu tříštily o karapax, mu náhle připadaly jako jehličky.
Donatello věděl, že jestli si chce udržet svrchovanost, musí Lea zahltit. Nesmí ho nechat předvídat další krok. Před očima mu mávnul zelený ocásek a Don ho hbitě čapnul mezi zuby. Leonardo ztuhnul a rozkolísaně vzdychnul. Bráškovy řezáky ho jemně cvakaly po celé délce ocásku… a on cítil, že ztratil kontrolu. Špička Leova chvostu pošimrala Donatella vzadu na patře – Don instinktivně skousnul a prudce odtáhnul hlavu.
Leonarda to popálilo; tlumeně vyjekl. Don mu přejel měkoučkým jazykem po spodní straně ohonu a vsunul si ho celý do úst. Lea pohltilo náhlé mokro a než ho to stačilo utišit, Don začal sát.
Leovi se zatmělo před očima. Bušilo mu v uších a jen vzdáleně slyšel vlastní bzučení. Donatello odložil lahvičku lubrikantu na podlahu a pevně stisknul Leův ocásek mezi jazykem a patrem, aby se nevrtěl. Rukou bez oleje zajel Leovi pod břišní štít a vypáčil mu kamennou erekci – důkaz, že se mu to líbí – na světlo boží.
Leo se upřímně snažil sebrat. V oparu touhy však nestíhal reagovat. Donatello mu mokrou rukou párkrát pumpnul kolík. Tou druhou, co ho zatím držela kolem pasu, ho pustil. Leonardo vycítil příležitost osvobodit se, když vtom se do něj začal tlačit kluzký prst. Směsice slasti a bolesti mu vyrazila dech. Donatello slyšel, jak se Leo sípavě nadechnul a vzlykl, a ze soucitu udělal tu chybu, že mu dal čas se přizpůsobit.
Leonardo ho popadnul za obě zápěstí, odtrhnul ho od svého pyje i kloaky a otočil se. Tím Donovi vyrval ocásek z pusy, jen to mlasklo; vůdcovi se zamlžil zrak, ale udržel myšlenku a povalil Dona na podlahu přímo pod sprchu. Teplá voda se mu rozstříkla po krunýři a týle a on Dona líbal, až z něj vylíbal všechnu dominanci a Donatello ho objal kolem krunýře a tiskl ho blíž k sobě.
Když Leonardo uznal za vhodné zvednout hlavu, všimnul si překoceného lubrikantu. Hrábnul prsty po mastné stopě, která od něj tekla, vmáčknul se mezi Donova stehna a přejel mu rukou po vystavené dírce. Donatello nestoudně zasténal.
„Dnes…“ chtěl připomenout Leonardovi, avšak ten do něj zapíchnul jeden prst. „…jsme p…páni…“ Leo pronikl hlouběji a zašátral po měkkých stěnách. Donatello zaúpěl: „…my…“ a zvrátil hlavu nazad a jal se hlasitě vzdychat. Jeho submisivní povaha převládla.
Leonardo ho bezohledně rychle roztáhnul dvěma prsty, než uznal, že jako trest to stačí. Dobře viděl, že Donovi zevnitř napíná břišní štít erekce jako kyj. Avšak jakmile se Don pokusil vytáhnout se, Leonardo ho plesknul po ruce a zavrčel: „Ruce pryč.“ Donatello to vzal jako rozkaz a podepřel se dlaněmi na mokré podlaze, aby se tolik nehoupal, až do něj Leo bezpochyby přirazí.
Leonardo se šťastně usmál. Tohle je jeho Donatello, říkal si, který ho jako jediný bratr poslechne na slovo. Ten, který si vůči Leovi může dovolit cokoli, protože si bezvýhradně věří.
Řečený Donatello se jednou patou zapřel o zeď a druhou zezadu zatlačil na spodní obrubu Leova krunýře. Přesně mířený šťouch do něj vstrčil Leův žalud.
Leonardo nozdrami nasál vzduch a zabořil se hlouběji. Donatello rozevíral pusu a unikalo z něj bzučení. Když Leo narazil plastronem o Donatellův, také hrdelně zabzučel, odtáhnul boky a přirazil.
Donatello viděl hvězdičky. Leo do něj bouchal silně, nekompromisně, a Don v té chvíli cítil jen, jak se o sebe uvnitř třou. S každým vražením zasténal-zabzučel. Nalitá erekce ho v kapse začínala bolet.
Náhle mu Leonardo vsunul prsty pod břišní štít. Don vděčně zaúpěl, jenže Leo je zase vytáhnul. Společně s pánví je zasunul dovnitř, vytáhnul, a Donatellovi došlo, že ho píchá do kapsy na penis. Zvrátil hlavu dozadu a zakřičel.
Leo ho v teplé sliznici stisknul a prsty se mu smekly po kapičkách lásky. Don vytřeštil oči, trhnul hlavou ke straně a vydechl: „To bolí.“ Leo to však přes šumění vody a pleskání masa o maso přeslechl a stimuloval ho ještě živěji. Donatello ho slepě popadnul za zápěstí a škubnul. Leova ruka i s Donovým klackem vyjela ven. Donatello hlasitě vzdychnul úlevou.
Leonardo se vytáhnul z Dona a chtivě si prohlížel jeho zarudlý, nateklý pyj. Dlaní z něj setřel kluzkou šťávu a schoval ji v pěsti. Vylezl na zmámeného Donatella, předklonil se a namazal si dírku. Zkusmo do sebe zavedl prst a zastříhal jím. Pálilo to. Leonardo se volnou rukou opřel o Donova prsa, čímž mu také zabránil překvapeně se zvednout, vzal do ruky jeho kolík a postavil ho do pozoru.
„Počkej,“ vypadlo z Donatella.
Leonardo se zastavil.
„Nejsi připravený,“ řekl mu Don třaslavě. „Musíš se dýl roztahovat, takhle si můžeš ublížit…“
„Vám všem jeden prst stačí,“ namítl Leonardo.
„My jsme taky vespod pravidelně,“ opáčil Donatello. „A stejně to po jednom prstu zezačátku bolí. Věř mi, Leo,“ prodíral se jeho rozum oparem chtíče, „teď nesmíš spěchat.“
Leonardo přemýšlivě naklonil hlavu ke straně. Na temeno a ramena mu bubnovala voda ze sprchy, stékala mu po karapaxu a kapala na ruku, ve které držel Donatellův kolík. Po tom určitě tekla také. A Don mhouřil oči, neboť mu do nich padaly zbloudilé kapky…
Donatello chňapl po své erekci, aby ji zakryl, avšak Leonardo na ni dosedl ještě rychleji. Prudkým pohybem spolkl špičku a dírkou mu projela ostrá bolest. Z hrdla se mu vydral ohromený sten. Don tiše hlesnul jeho jméno a zorničky se mu potáhly. Leo se přinutil pomalu se nabodnout, až se pánví dotknul Donova plastronu. Pak se zlomil v pase a nalehnul na něj.
Donatello zahlédnul, jak Leo zbledl, a oběma rukama ho vzal za paže. Mnul je od ramene k lokti a přitom mumlal, že je tvrdohlavý jako osel, a jestli z něj teď teče krev, ať si ho nepřeje. Leonardo si položil hlavu do ohbí Donova krku a namáhavě oddechoval. Bolest z kloaky mu vystřelovala do břicha a jeho penis pomalu vadnul. Donatello to vytušil a vložil ruku mezi jejich břišní štíty.
Když ho Donovy prsty začaly hladit, Leonardo tiše zalapal po dechu. Pokusil se k nim přitisknout, jenže tím se v něm pohnul Donův klacek. Kloakou mu protancovaly záblesky bolesti smíšené s něčím neidentifikovatelným. To něco ho vzápětí polechtalo v údu.
Leo nadzvedl pánev a palčivou bolest, kterou to vyvolalo, ignoroval. Donatello se zachvěl a sevřel mu pyj v dlani. Leo do ní přirazil a začal se v pomalém, nejistém a trhavém rytmu pohybovat.
Don se mu snažil honit, jak nejlíp uměl. Vidět Lea takhle na sobě bylo úžasné a Donatello mu chtěl co nejdříve pomoci od bolesti. Současně s Leonardovým tempem mu přejížděl po mokré erekci, od kořene k žaludu, a mozek se mu zatemňoval tím, že každý pohyb také cítil. Na Lea dolehlo, co dělají, a ohromeně syknul.
Tak tohle byla kontrola toho vespod.
A pálení v zadku se postupně rozpustilo a zůstal jen neskutečný pocit, že se každým pohybem v kolenou naplňuje Donem. Leonardo počal bzučet a Donatello to přestal polykat. Rytmus se zrychloval.
Najednou Leem proběhl záchvěv od hlavy ke konečkům prstů na nohou a on zastavil. Vodní tříšť mu dopadala na skloněnou hlavu a zatékala k pevně zavřeným očím. Leonardo se zhluboka nadechoval.
Donatello ho nechal se opanovat. Sám se blížil k vrcholu a přitom pozapomněl, že si plánovali čtyřku. Pustil Leovu erekci, položil mu dlaně na mokrá stehna a čekal.
„Půjdeme do postele,“ dostal ze sebe Leonardo.
„Miki na nás čeká v tvém pokoji,“ odpověděl Donatello a naposled toužebně zabzučel, když se Leo táhle zvedl a slezl z něj. Don se podíval na svého hrdě vztyčeného ptáka. Sprcha z něj smývala jejich smíšené sekrety a odhalovala, že je ještě z Leova experimentu pod Donovým plastronem na místech nafialovělý. I kapsa u kořene o sobě dávala vědět vzdálenou, neurčitou bolestí. Donatello si umínil, že při příští příležitosti bratrovi řekne, aby to už nezkoušel.
Leonardo sebral prázdnou flaštičku lubrikantu ze země, stoupnul si a vzal do ruky sprchovou hlavici. Spláchl proudem vody rozlitý olejíček do odtoku a zavřel kohoutek. Donatello se také zvedl na nohy, stejně jako Leo trochu roztřeseně, a vystoupil ze sprchy.
„Postřeh,“ hodil vůdcovi ručník a oba se začali drbat.
Donatello v duchu kalkuloval, jestli se neodchýlili od zamýšleného plánu, a zatím sledoval Leonarda. Ten se svědomitě sušil, avšak ne a ne dosáhnout na některá místa karapaxu. Donatello se účastně pousmál a přistoupil za něj.
„Ukaž,“ řekl a začal mu desky krunýře drhnout sám. Leonardo děkovně zabručel. Záhy se mu po krunýři začalo šířit příjemné teplo. Opřel se o umyvadlo, neboť z něj slábl v kolenou, a přivřel oči. V hrudi se mu nahromadil bzukot a pomalu, líně se z něj vykutálel. Donatello ho obrátil čelem k sobě a stejně se mu jal třít i břišní štít. Po dalším dlouhém zabzučení se ručník otřel o Leovu erekci a želvák nasál vzduch a vzdychnul. Don si ho přitáhl a políbil.
Leo vzal jejich umyté klacky do dlaně a přitisknul je k sobě. Donatello zavrtěl boky a oba zalapali po dechu.
„Postel,“ ucedil Don a nasměroval Lea ke dveřím. Vymotali se v těsném přisátí z koupelny a zamířili, v rámci možností přímo, do Leonardova pokoje.
Michelangelo pobaveně sledoval tu propletenou dvojičku, jak klopýtá směrem k němu a přitom se náhodně otáčí a opírá o zdi. Pobaveně tedy do té chvíle, než uviděl, jaké ztopořené samce Leo mezi nimi drží. Pak Mikiho pohled ztmavnul na vášnivý. Ještě neměl moc příležitostí se na Leonarda dostat a tuhle hodlal plně využít.
Ohlédnul se přes rameno na svoje dílo. Podle Donatellových instrukcí natahal do vůdcova pokoje matrace, polštáře a deky a naaranžoval je do útulného hnízdečka lásky. Sám se v něm nějakou dobu vyvaloval, než ho neklid donutil vstát a jít bratry vyhlížet. Don mu výslovně nakázal, aby tu počkal, než přijdou… ale vzhledem k tomu, že už byli prakticky na prahu, si Michelangelo dovolil opustit své stanoviště a přiběhnout k nim.
„Ahoj, kluci,“ zakřenil se a oba je plácnul po zadku. „Jak jste na tom?“
„Don mě prepnul,“ odvrátil Leo hlavu od Donových úst. Donatello ho okamžitě začal kousat do krku a ramene. Michelangelo si to živě představil a nadšením povyskočil.
„Tak pojďte,“ vzal Lea za ruku a táhnul je směrem k hnízdečku. „Už se těším, co všechno budem dělat!“
Horko těžko ty dva dotáhnul na rozložené matrace. Jeho brášci, stále propleteni, na ně neohrabaně žuchli a dál se k sobě tulili. O Mikiho nejevili nejmenší zájem a Michelangela napadlo, že spolu ve sprše museli něco zvláštního provést.
Vtom se mu rozsvítilo.
Leo s Donem leželi na boku čelem k sobě, objímali se, líbali a třeli o sebe. Michelangelo si jim sednul na kolena, odtáhnul jejich pánve od sebe a do vzniklé mezery vstrčil hlavu. Donatello udiveně zahučel a podíval se dolů, kde je Miki vzal oba najednou do pusy.
„M… Miki…“ vzdychl Leonardo a položil mu ruku na týl. Michelangelo naznačil, že mu má držet konce pásky, aby mu nepadaly na jejich chlouby. Leo tak učinil a druhou rukou přehmátl blíž ke kořenům jejich erekcí, aby dal Mikimu víc vůle.
Michelangelo blaze ignoroval, že mu asi prasknou koutky i že jeho sliny stékají všude kolem, a s chutí je oba kouřil a lízal. Jeho mlaskání se mísilo s Donovým sténáním a Leonardovým bručením a do toho všeho šustily lůžkoviny, jak se proti sobě horečně zmítali a mnuli. Miki dostal další osvícený nápad. Roztáhnul ruce a oba brášky zatahal za ocásky. Donatello vyjeknul a Leo zaúpěl.
Michelangelo zvednul hlavu. „Uvidíme, jak dobře jsi roztaženej,“ zakřenil se na Lea. „Nad váma je lubrikant, můžete mi ho podat?“
Donatello zašmátral rukou nad hlavou a skutečně nahmatal další lahvičku, co tam už čekala. Miki nastavil dlaň a nechal si do ní trochu napumpovat. Rozetřel si mazadlo po prstech obou rukou a znovu sáhl do stran, tentokrát pod ocásky. Našel jejich dírky a současně do nich vstrčil prst.
„Ááh,“ zabzučeli jeho brášci. Miki zjistil, že zevnitř jsou kluzcí oba, a pomyslel si, že mu to mohlo dojít. Chviličku se snažil zároveň jim sát spojené erekce a prstit je, leč brzo ho rozbolely zkroucené paže a on se raději narovnal. Takhle se aspoň mohl dívat, jak se želváci pod ním tisknou k sobě, jak Leo laská Dona na citlivých bocích a Don mu z toho sténá do pusy.
Zrovna když Michelangelo přidal druhý prst, rozhodl se Donatello, že to už nevydrží. Vzal Mikiho za krk a stáhnul ho k nim. Odrazil se nohama, Leo mu trochu pomohl a oba se překulili na Michelangela.
„Kluci!“ vypískl Miki a prsty mu vyklouzly z jejich zadků. Donatello se vzápětí vymotal z Leova objetí a sednul si Michelangelovi na hrudník.
„Leo…“ nadechnul se, „vezmi si spodní konec.“ A svou vahou zhoupl Michelangela tak, že mu zadek čouhal do vzduchu. Leonardo se bez dechu zasmál a vlezl Mikimu mezi nohy, které rozrušeně kopaly.
„Počkejte-“ chtěl želváček protestovat, ale zbytek zanikl v krátkém zapištění, jak ho Leo chytil pod koleny a zaháknul si je o ramena. „Leo, počkej,“ namítal přesto udatně, „Doníku…“
„Donatello,“ řekl Leonardo tak jasně, jak mu výhled na Michelangelův divoce mávající ocásek dovoloval, „zacpi mu pusu.“
Donatello shlédnul na doširoka rozevřené modré oči pod sebou, vzal Mikiho za spánky a v půli slova mu šoupnul do úst svůj klacek. Michelangelo tlumeně vřísknul. Leonardo mu napěchoval pod krunýř polštář, aby se mu zadek pěkně zvedal nad matraci.
„Podej mi lubrikant,“ pokračoval a nijak si nevšímal, jak sebou Miki hází. Donatello poslechl, ačkoli rozpačitě. Ohlédnul se, jak si Leo jednou rukou drží Mikiho nohu na rameni a druhou mu pumpuje olej mezi půlky. Don se podíval zpátky na Michelangelův obličej. Miki se pokoušel obrátit hlavu dozadu a ke straně, v čemž mu Donatello bránil pevným stiskem přes ušní otvory a kýváním pánve dopředu a dozadu. Michelangelovi se protočily oči v sloup; to do něj Leo pronikl prstem.
„Jsi si jistý,“ zakrýval Don pochyby v hlase, „že se mu to líbí?“
Leonardo vzhlédnul od hypnotizování Mikiho dírky. „Jasně,“ odpověděl sebejistě. „Miki na to možná nevypadá, ale hry na dominanci zbožňuje. Drahoty dělá, aby nás vyhecoval.“
Michelangelo se pokusil zavrtět hlavou a lehce Dona udeřil do žeber. Ten mu na oplátku přišlápnul ruce k zemi a dál mu ojížděl pusu. Miki vycenil zuby a varovně, jemně skousl. Donatello sebou trhnul. „Včetně kousání do intimních partií?“ zeptal se Lea.
Leonardo se pozastavil. „Ne,“ připustil. „To on dělá?“ Donatello přikývl, oči upřené na Michelangelovy řezáky, které se pomalu svíraly. „Tak to ho pusť,“ nakázal Leo rychle.
Miki vykroutil hlavu z povoleného sevření. „Jdi po Leovi,“ vybafl na Dona nevěřícně. „To on má bejt dneska vespod, ne já!“
Do Donatella jako by uhodilo. Pomalu se otočil a svezl se z Michelangela, přičemž Leonarda propaloval pohledem. Leo vytáhnul vlhký prst z Mikiho zadnice a zvednul ruce na obranu.
„To bylo naprosto spontánní,“ omlouval se.
„To ti tak žerem,“ odsekl Michelangelo, švihl nohama a skulil se z polštáře. Donatello se mezitím vrhnul na Lea a s tichým rozhořčením se z něj pokusil vylíbat duši. Leo, věda, že si to zaslouží, ovinul paže Donovi kolem krunýře a poddal se.
Leonardovy ruce spjaté na Donovu karapaxu vnukly Mikimu nápad. Sundal si masku a několika hbitými pohyby Leovi svázal ruce k sobě. Vůdce překvapeně zamručel, ale neucukl. Michelangelo své brášky obešel a stiskl Leovy půlky v dlaních.
„Done,“ naklonil se přes Leonardovo rameno a jednou rukou mu majetnicky sevřel ocásek, „Leo by tě rád vyhulil,“ zašeptal spiklenecky a mrkl.
„Mm… opravdu?“ přerušil Don polibek. Leo se nepatrně začervenal. Přikývl a přemýšlel, jak jen to Michelangelo mohl vědět. „Tak na co čekáš?“ vydechl Donatello a zatlačil mu na ramena, aby se přesunul dolů. Leonardo pošoupnul kolena dozadu a předklonil se, aby mohl Donův kolík spolknout.
Michelangelo ukázal Donatellovi vztyčený palec, vzal lubrikant a vytáhl si erekci zpod plastronu. Když totiž Leonardo mluvil o jeho oblibě her na dominanci, nekecal. Jenom, a to asi nevěděl, se Michelangelo rád nacházel i na dominantním konci. Miki si pumpnul olejíček do dlaně, namastil se a vlezl Leovi mezi nohy.
Leonardo vše pochopil, když se o něj opřel Mikiho žalud a beze spěchu do něj zajel. Vůdce zasténal kolem Donova pyje a víc se prohnul. Tentokrát nic nebolelo. Michelangelo nasadil solidní tempo a každým přiražením strkal Leovi Donovu erekci hlouběji do krku. Leonardo se nechal postrkovat dopředu a dozadu, zavřel oči a vzdal se kontroly.
Donatello ho hladil po hlavě, ramenou, krunýři i žebrech, Michelangelo ho z druhé strany honil v rytmu pronikání. Stimulaci ze tří stran dokázal Leonardo snést ještě kratší dobu než jízdu na Donovi. Za chvíli neovladatelně bzučel a škubal boky, jen jen se udělat.
Miki však poznal, že se mu Leo v ruce nalévá, a ustal. Leonardo frustrovaně zařičel a zazmítal sebou.
„Ššš, klid,“ sklonil se k němu Donatello, hlas stažený vzrušením.
„Ovládej se, Miki, ovládej se,“ mumlal si Michelangelo pod vousy. „Ještě sem musí Raff, ještě Raff…“
Leonardo si uvědomil, že aby z něj na Raffaela něco zbylo, musí trojička zásadně ubrat plyn. S decentním mlasknutím zvednul hlavu a zastřeně se zeptal: „Kdy ten přijde?“
Donatello i Michelangelo pochopili, že hovor je má rozptýlit od tlaku v rozkroku.„Až ho zavoláme,“ odpověděl Don. „Bál jsem se, že by se neuměl včas zastavit, jako my už dvakrát…“ Udýchaně se zasmál. „Takže má zákaz vyjít z pokoje, dokud ho nezavoláme.“
„Abych pravdu řek, ani se mi ho volat nechce,“ přiznal Michelangelo. „Víte, jak musí bejt nadrženej? Ten se sem přiřítí, práskne Leem o zeď a ojede ho do bezvědomí. Mně se líbí, jak jsme,“ řekl a na důkaz svých slov zhoupnul boky kupředu. Leonardo slastně zamručel.
„Dřív nebo později ho ale zavolat musíme,“ mnul si Don bradu a bezmyšlenkovitě prstem obtahoval desky Leova karapaxu. „A jak tě znám, Miki, tvá další poloha bude tak smyslná, že se už včas nezarazíme.“
„Ále. Jde jen o to, zahrnout do tý polohy i Raffa,“ zakřenil se Michelangelo.
„Tak vymýšlej, Miki,“ pobídl ho Leonardo. Michelangelo svraštil obočí.
„Nemůžu myslet, když mám pinďoura v Leově zadnici,“ zabručel a vytáhl se. Leonardo nad krátkou rozkoší přivřel oči jako kočka.
Donatello se ohlédnul přes rameno na Leovy svázané ruce. „Rozvaž ho, já tam nedosáhnu,“ požádal Michelangela.
„No jo, no jo,“ přikolébal se Miki a záměrně neobratně počal uzel rozvazovat. „Určitě ho tak nechceš nechat? Mně se Leo líbí svázanej.“
„Svážeme ho někdy jindy,“ smlouval Donatello. Leonardo si odfrkl. Vytrhnul ruce z povolené masky a jediným pohybem hlavy si Donatellův klacek zarazil až do krku. Don se zalkl a prudce se předklonil, až se čumákem dotkl Leova krunýře. Z úst se mu vyřinulo burácivé bzučení.
Leonardo se odtáhl stejně prudce. Vyšvihnul se na nohy a shlížel na Donatella, jak sotva popadá dech.
„Ah,“ zaúpěl génius. „Ch-chápu, chápu, ty jsi šéf. Jsem hloupý, že jsem o tom kdy pochyboval…“
„Ale dneska šéf nejsi,“ založil si Michelangelo ruce v bok a otočil se ke dveřím. „Raffe! Hej, Raffe! Začínáme!“ zavolal.
„Co? Ale já myslel…“
…že vymyslíš nějakou polohu. To už Leonardo nedopověděl, neboť dveřmi prolétla červená skvrna a porazila ho na zem. Leo se octl pod útokem na všech frontách – Raffael ho kousal, mačkal, kopal, fackoval a držel na místě, jen aby neutekl. Vklínil mu koleno mezi nohy a surově mu dřel erekci.
A Leonardo mu omotal nohy kolem pasu a přitáhnul si ho blíž. V tu chvíli byla všechna slova mezi nimi zbytečná.
Leovi se počaly oči obracet do hlavy. Už přestával rozeznávat slast od bolesti a cítil jen, jak chytá plamenem. Cítil obrovské horko, které se v něm rozhořívalo. Spalující žár, co rostl, rostl a hrozil ho spálit na popel…
Raffael Lea vzal za obrubu krunýře a vytáhl si ho na klín. Jakoby puzen k pohybu se vyškrábal na nohy a počal se s ním potácet po pokoji. Vzduchem plulo toužebné bzučení, sem tam zamumlaná slova a vzdechy. Ti dva se v sobě docela ztratili.
A jakkoli zvláštní a krásné bylo se na to dívat, Don s Mikim se chtěli zúčastnit. Mrkli na sebe a Michelangelo zašeptal: „Nech to na mně. Lehni si na krunýř.“ Sebral ze země lubrikant, hodil ho Donovi a výmluvným gestem ruky naznačil, že se jím má potřít. Donatello poslechl a zvědavě sledoval, jak se Michelangelo blíží k Raffovi s Leem.
Dovedným taháním a dloubáním přiměl Miki Raffaela, aby přestal Leonarda mrdat proti zdi a znovu se vydal na cestu napříč pokojem. Když byl právě rozkročen nad Donatellem, zatlačil mu Michelangelo na ramena a zezadu mu šťouchl do kolen. Raffael poslušně dosedl na Dona.
Jaké bylo jeho překvapení, když se tím napíchl! Raffael tlumeně vřískl a ohlédl se, na co si to sedl. Leonardo byl pořád omotaný kolem Raffa a nemohl se otočil, ale co se stalo, si domyslel z olivově zelených rukou, co ho zezadu začaly hladit po bocích.
„Správně, pánové,“ pochválil je Michelangelo. „Teď přijde grand finále.“
„Ahh,“ ozvučili Leonardo i Donatello to, že se Raffael začal pohybovat. „Ale ať je to rychle,“ připomněl mu Donatello.
Miki podložil Donatellovi hlavu polštářem a kleknul si mu obkročmo nad obličej, takže před sebou měl Leonardův krunýř. „Leo, povol se,“ zabručel Leonardovi přes rameno a vymáčkl si na prsty lubrikant.
Když Leonardo ucítil, jak se do jeho kloaky tlačí vedle Raffaelova penisu i nějaký prst, napadlo ho, že dřív pukne, než se do něj vejdou dvě erekce. Ukázalo se však, že to není pravda. Miki ho za dvě minuty přípravy šťouchl do krunýře, aby se předklonil, a sám se jal zasunout podle Raffaela.
Ačkoli Michelangelo se nedostal hlouběji než do poloviny své délky, Leonardo cítil, že se palčivě natrhává. A pak se bouře vjemů slila do jediného ohromujícího proudu. Něčí ruce ho laskaly na ramenou, někdo ho líbal na ústa, jiný ho kousal do krku – a mezi nohama se odehrávalo inferno, jaké jeho smysly ještě nezažily.
„B-budu,“ ohlásil Raffael.
„Taky,“ pípnul Michelangelo.
„Mmmm taky,“ přidal se Donatello.
Leonardo neartikulovaně vykřikl…
Pokojem proběhl vzlykavý nádech a bratři klesli na sebe. Michelangelo dosedl Donatellovi na hrudník a spolu s Raffaelem stisknuli Lea mezi sebou. Leonardo zavřel oči a schoval se do Raffaelovy náruče. Raff ho obejmul a maska mu ztmavla vsáklými slzami. Michelangelo se unaveně zachichotal.
„Pojďte, slezem z Doníka,“ řekl a jako první se zvedl, aby žuchnul na matraci o kus dál. Raffael se s Leem v náruči zhoupnul ke straně a bezpečně brášku složil na zem. Donatello vydechl úlevou, že může zase dýchat, a zezadu se přitulil k Leonardovu karapaxu.
Michelangelo přes ně přetáhnul deku a zezadu olžičkoval Raffaela.
Než usnuli, tanula všem na mysli jediná tvář.
Leonardo.

Lea bude na fanfikcích bolet zadek.