Jak vojet PapyraJelikož to autor tak chtěl, Frisk bylo dvacet dva, když spadla do podzemí. Na Floweyho, když jí vyhrožoval, šlápla, HP mu pokleslo na nulu a umřel. Toriel, kraví matka, na Frisk velký dojem neudělala, protože to byla pěkná milfka a Frisk měla nakoukaná taková kvanta porna, že dokázala myslet jen na to, jestli, kdyby Toriel stiskla prsa, by z nich prýštilo chutné kravské mléko.Když Frisk vylezla ven z Ruin, přivítala ji kosa jako prdel. Tedy, abychom byli přesní. Přivítal ji smrťák s kosou alias Sans a v ruce měl prdicí polštářek. Protože byl dvakrát menší než Frisk, také ji moc nezaujal. A nyní, jak každý ošlehaný hráč Undertalu už dokáže předvídat, se dostáváme k jádru pudla. Protože co jí pudl? Kosti! Takže co má pudl v žaludku? Papyra! A opravdu, od té chvíle, co ho Frisk spatřila, jí Papyrus ležel v žaludku. Totiž, buďme specifičtí. 99 % fandomu slintá nad Sansem, protože má krásnou osobnost a modrý dick. Jenže naše Frisk byla fajnšmejkr a vybíravá a prostě Sans na ni byl moc malý. Zato Papyrus, hó jé. Papyrus jí padnul do oka (a odtamtud do žaludku, vidíte, jak se kruh uzavírá) okamžitě. Jsme tedy v polovině Papyrova proslovu. „Já, velký Papyrus, se stanu členem Královské gardy. Hou jé. Něhehe. Sansi, ty jsi debil, proč ti sakra platím za jídlo a elektřinu a nájem a vůbec.“ Frisk už dávno neposlouchala význam slov, vnímala jen to, jak jí jejich kadence rozechvívá chtivý chřtán a hrudník. Její prsa se dmula, její bradavky se tyčily. Sans, jelikož jeho jediný koníčkem je pozorovat, jak ostatní lidé žijí svůj život, si toho samozřejmě okamžitě všimnul. Neměl však zájem na tom, Frisk vykazovat do patřičných mezí. Protože, co si budeme povídat, Papyrus měl kamarády. Ale on chtěl „tu jednu kamarádku“. Proč by asi studoval tu knížku o randění, že. Každopádně Sans, vida jak nadržená je tato lidská samice, a to znala Papyra pět minut, se rozhodl zahrát si na dohazovače a ve vhodné chvíli svého bratra přerušil: „Bratře. Tady ten člověk by se s tebou chtěl vyspat.“ „Ach, je unavený? Mohl bych mu postoupit svou postel. Anebo by stačil gauč?“ „Ne ne. Myslím jako, že tě chce vojet.“ „Á, tak to je má postel ideální, protože je ve tvaru sportovního auta a dokonce má otočný volant.“ „Ach Papyre, já nevím, jestli to děláš schválně, nebo jestli seš fakt tak blbej. Tady ženská chce, abys jí svýho dicka strčil do její kundy.“ „Ale Sansi, proč jsi to neřekl rovnou? Nemuselo by se pak nic ztrácet v překladu, něhehe.“ Papyrus, takto poučen, se obrátil na Frisk. „Člověče, opravdu chceš, abych ti mého dicka strčil do kundy?“ (Autorovi stydla krev v žilách, jakým způsobem to Papyra nechává mluvit. Nicméně bylo to pro vědu.) Frisk náruživě kývala hlavou. „Ano, ano, narvi mi ho tam! Prosím!“ „Nu dobrá, něhehe,“ zachechtal se Papyrus. „Sansi, vykliď ze své stanice ten kečup a všecko ostatní, jdeme si zašukat.“ Ani nečekal, až jeho bratr řekne „jasně, hned to bude“ a přistoupil ke Frisk a začal ji líbat. No a jelikož jsme tady v parodii na porno, tak Frisk s překvapením zjistila, že Papyrus má rty! Tedy, ony byly jaksi… neviditelné? Jako že ho líbala a přitom viděla jen zuby, ale její malinové rtíky pod sebou cítily rty neméně něžné a měkké a malinové. Tímto způsobem Papyrus několik vteřin zbavoval svou milenku rozumu, dokud mu to nezačalo být málo a neotevřel pusu. Vy, ošlehaní veteráni, jistě víte, na co teď dojde. Z Papyrovy kušny se vyvalil Jazyk. A nebyl to jazyk jen tak ledajaký, byl to jazyk velkolepý. Byl udělaný z magie, měnil barvu (ač po většinu času se zdál být oranžový) a když ho Papyrus vypláznul docela, byl tak dlouhý, že Frisk dokázal celou obmotat jako nějaké magické chapadlo. Chudák Frisčinka málem omdlela, když ji tím Jazykem Papyrus zkusmo objal kolem ramen a jeho špička nelenila a hbitě jí zajela do výstřihu. „Hmmm fuuuuj,“ řekl Papyrus a svůj Jazyk zase vtáhnul do pusy, „ty máš pěkně hnusnej svetr, člověče! Kdy jsi ho naposledy prala?“ Frisk pokrčila rameny. Upřímně nevěděla, kdy naposledy prala svůj svetr. Natož kdy měla naposledy sex. To nebylo důležité. „Papyréé, chci tě v sobě,“ zasténala a objala toho krásného kostlivce kolem pasu. Papyrus zahýkal nadšením. To však zchladlo, když uslyšel, jak vesele se Sans směje. „Pfff, pa pyré… pa pyré!“ hihňal se ten maličký kostliveček. „Sansi, neser,“ okřiknul ho Papyrus. „Jak to vypadá se stanicí?“ Sans srazil paty a zasalutoval. „Vyklizena, pane! Zatopil jsem tam, zapálil vonné svíčky a nachystal lahev vína! Vše je připraveno pro vaši ztrátu panenství! Chci říct, panictví.“ Při zmínce o ztrátě panictví Papyrus na moment znervózněl, avšak před Frisk to zakryl heroickým plesknutím se do čela a vyhazováním pánví dopředu a dozadu. „Ach, člověče! Náš čas nadešel! Pojď, vypijeme víno, načmucháme se svíček a pak se krásně pomilujeme!“ „Bylo načase,“ poznamenala Frisk, „už jsme na druhé stránce a ještě žádná akce.“ Jakmile ti dva vpluli do otevřené strážní stanice, začali jeden z druhého strhávat oblečení, a to tak vehementně, že ho většinu roztrhali k nepoznání, ba, až do jednotlivých molekul. Papyrus zabořil kostlivou tvář mezi Frisčiny bujné prsy (protože Frisk, jak se na porno sluší, měla kozy jako vozy) a šťastně zahalekal: „Zde jsem člověkem!“ „Dm,“ doplnila Frisk a jaře Papyra dusila svými déčky. „Papyre, miláčku, chci tě v sobě.“ „Vydrž, má drahá. Podle zásad porna, jak jsem je při svém obsáhlém výzkumu sestavil, bys měla začít tím, že nábožně klesneš na kolena k mému dicku a začneš ho sát. (Zde povídka končí. Zbytek si domyslíte sami.) |