Kostitřas„Od Sněhůrek až do Horky…Od Sněhůrek až do Horky – ký - ky není také pěkné holky – ký – ky, není také pěkné holky!“ Frisk si poskočila a vesele kopla do kvíkací houby. Houba kvíkla a rozsvítila se. Frisk zpívala dál. „Řekla jsem té holubičce… Řekla jsem té holubičce – cé – ce: dej si majzla na kostlivce – cé – ce. Dej si majzla na kostlivce!“ Frisk se zastavila před teleskopem s načerveněným okulárem. Chvilku na něj zírala. Tišeji zazpívala: „Co se stalo týdle cérce… Co se stalo týdle cérce – cé – ce? Kostlivec jí sebral sérce – cé – ce, kostlivec jí sebral sérce.“ Plaširéna jí z dálky popěvek vracela: „Ce cé ce. Ce cé ce.“ Frisk stála na místě jako vrostlá do země. Tady to bylo. Tady na ni Sans poprvé sáhnul. Frisk mu tehdy zaplatila pět zlaťáků za půjčení jeho dalekohledu a právě zvědavě zkoumala, jestli je opravdu celé zorné pole červené. Najednou ucítila, jak jí Sans položil ruku na bedra. Strnula. „Člověku se úplně rozklepou kolena, co? Z takovýho pohledu,“ poznamenal ten maličký kostlivec jakoby nic. „Úplně,“ zamumlala Frisk a snažila se soustředit na dalekohled a ne na kostlivou ruku na zádech. Nepovedlo se. Frisk chvatně poděkovala za službu a odkráčela. Sans se v té chvíli musel tlemit jako nezavřený, ale ona myslela jen na to, jestli je vidět, jak jí drnčí v podbřišku. O červeném monoklu jí řekl až starý Gerson, když si u něj o pár hodin později kupovala mořský čaj. Dál už to bylo jen horší. Nepomohlo, že si Frisk stokrát opakovala, že Sans je z holých, tvrdých, žlutavých kostí. Neodradilo ji, když na ni pouštěl hrůzu v horcké restauraci. Sans mohl udělat cokoli, od významného mrknutí k prodávání pikadorů, a ji by to stejně vzrušovalo. A to nejhorší… nebo nejlepší? – na tom bylo, že Sans o tom věděl. Takže. Že jí dal klíč od svého pokoje, mohlo znamenat jen jediné. Frisk se při předávání rozbušilo sérce tolik, že se musela opřít o sloup. Za celou cestu, co se vracela z Nového Domova k horckému přívozu, se nedokázala uklidnit. Skotačila, pískala si a prozpěvovala dvojsmyslné lidovky, až se za ní monstra otáčela. Převozníka poprosila, aby ji nevyhodil ve Sněhůrkách, ale už ve Vodopádu. Doufala, že jí procházka po tiché a vážné krajině zklidní hormon. Hormon se nezklidnil. Dvojsmyslné lidovky omílala tak dlouho, dokud si k Vdávalo se motovidlo nepřimyslela další tři sloky. „Ce cé ce,“ bzučela Plaširéna. „Ježišimarija, já jsem koza,“ ulevila si Frisk, odtrhla se od dalekohledu a s nedobrovolně širokým úsměvem se rychlým krokem vydala ke Sněhůrkám. Díkybohu (a dlouhým nohám) stihla zaplout ke Grillbymu dřív, než na ní vlhký svetr stihnul ve sněhůrské zimě zmrznout. Vylezla na stoličku u baru, objednala si burger a jala se nasávat Grillbyho teplo. Ukázalo se, že na burger má příliš zjitřený žaludek, ale aspoň ten svetr na ní uschnul. Zbytek jídla si nechala zabalit a poklusem zamířila k domu, kde Sans s Papyrem bydleli. Když za sebou přibouchla domovní dveře, přivítalo ji pouze nepatrné oteplení. Kostlivci nemají kůži a necítí teplo ani zimu. Doma si proto topili jen tolik, aby jim v kuchyni nezamrzla voda. Pět stupňů nad nulou jsou úžasné podmínky na rande. Ale nebyla to kdovíjaká překážka. Frisk hřál chtíč. Nahoru po schodech, po odpočívadle dozadu. Zpod dveří Sansova pokoje šlehaly plameny. Frisk nervózně polkla, sevřela v ruce klíčenku… a než si to stihla rozmyslet, nacpala příslušný klíč do klíčové dírky, odemkla a spěšně vklouzla dovnitř. Jako první ji napadlo, že je tu tma jak v pytli a ty plameny byly pěkná šaškárna. Pak ji přes nos praštila to aróma. Jeho hlavní složkou byly neprané ponožky. Pod tím cítila kosti a papír a kečup. Byl to mix nevábný a tak typicky sansovský, že se jí zježily chlupy po celém těle a nechtě tiše zasténala. Kostlivec nekostlivec, chtěla ho mezi nohama. Zašmátrala po vypínači. Místo zdi sáhla na měkkou bundu a uslyšela tichounké uchechtnutí. Jako správná svůdnice Frisk vyjekla a vyskočila půl metru do vzduchu. Krabička se zbytkem burgeru jí vyletěla z rukou neznámo kam. „Copak, copak,“ reagoval na to Sans pobaveně. Vzápětí rozsvítil. „Jako bys viděla smrťáka.“ Frisk na něj nasupeně zazírala. Sans naklonil hlavu ke straně a upřený pohled jí vrátil. Frisk uhnula očima a najednou nevěděla, co s rukama. Kde skončil ten burger? „Dal jsi mi klíč,“ zabručela. Přála si, aby ji napadlo něco inteligentnějšího. „Nó,“ protáhnul Sans. Znělo to, jako že se už víc křenit nemůže. „A víš na co?“ Frisk stála jako tvrdé y, červenala se jako rajče a nadávala si do blbů jako špaček. „Na co?“ Sans se zahihňal. Frisk se trochu usmála – líbilo se jí, když se Sans smál nahlas. Kostlivec k ní přistoupil docela blízko, až se jí bundou otíral o svetr. Pak si stoupnul na špičky a zašeptal jí do ucha: „Protože se chceš projet na kostitřasu.“ Ta slova jí projela od hlavy k patě, až se oklepala. Ruce jí vylétly nahoru. Sevřela pěsti plné Sansovy bundy, sklonila se a políbila ho na čelo. Na nadočnicové oblouky, na spánky, na lícní kosti. Pod rty jí přejížděla suchá, hrubá kost a v nose cítila vůni vápna. Zaváhala, otřela se mu tváří o skráň. Pak trochu couvla, sklonila se a vtiskla mu polibek… na zuby. Bylo to v onom momentě, v té táhlé chvíli, kdy jí hlavou dobíhaly ozvěny cvaknutí zubů o zuby, kdy si uvědomila, že se Sans ničeho z toho neúčastnil. Třaslavě se nadechla a odtáhla se. Kostlivec na ni koukal jako puk a nepatrně oddechoval. Pak se poškrábal na zátylku. „Totiž… Já bych řek, že nemáš páru, do čeho jdeš. Ne že já bych toho o člověčím sexu věděl hodně. Na smetišti se sem tam porno najde…“ ušklíbnul se nad Frisčiným poděšeným výrazem, „ale to nebude úplně směrodatný. Ale jestli ty víš, jak se monstra milují, tak smrťák nosí papuče.“ Frisk do té doby nenapadlo, že by tam mohl být rozdíl. Kostra jako kostra – ať je na ní maso nebo ne, sex by měl fungovat stejně. Hm. Je vlastně v penisu kost? Není. Sakra. „Oukej,“ připustila. „Vím prd.“ „Jo,“ oddechl si Sans. „Aspoň že tak. Pojď sem.“ Vzal ji za ruku a zavedl ji k matraci, co mu viditelně sloužila jako postel. Skopnul dolů zamotanou peřinu a kecnul si. Frisk poslušně usedla vedle něj. Přitom si všimla, že krabička s burgerem létá kousek od ní v pozoruhodném tornádu odpadků. „Fajn,“ začal kostlivec věcně. „Dáš si burger?“ vyhrkla Frisk. Sans se na ni nevěřícně otočil. „Cože?“ „Dala jsem si u Grillbyho burger, ale nedojedla jsem ho. Tak jsem myslela, že by sis dal, když jsi mě tam… onehdá pozval…“ Frisk se nervózně tahala za rukávy svetru. „Em… možná pak. Dík.“ Sans vrazil reflexivně ruce do kapes. Nato je zase rozpačitě vytáhnul. Frisk potěšeně zaznamenala, že najednou vypadá alespoň z půlky tak vyklepaně, jako se cítila ona. „No,“ vrátil se kostlivec k tématu. „Asi jsi už pochytila, že těla monster jsou z magie.“ Vzhlédnul a jeho posluchačka přikývla. Sans kývnul taky a poněkud klidněji pokračoval. „Skrze magii žijeme, dýcháme, mluvíme, a skrze magii se milujeme. Kdysi dávno lidi magii znali taky a uměli ji používat. Dneska už to neumíte. Aspoň myslím.“ Frisk na jeho tázavý pohled zatřásla hlavu. „Teda – nezapomněli jste úplně všechno. Magii máte pořád. Ale neumíte s ní zacházet. Jen z vás tak prosakuje. Takže já skrz tvou magii poznám, že seš nadržená jako stepní koza, ale to je tak všechno. Je to, jako bys mi mávala pod nosem párkem, ale nenechala mě se zakousnout. Rozumíš?“ Frisk tomu rozuměla. „A jak tě nechám se zakousnout?“ Sans vtáhnul hlavu mezi ramena. Kdyby měl v těle krev, nejspíš by se červenal. „To musíme vyzkoušet,“ prohlásil. „Oukej,“ přitakala Frisk a dychtivě si poposedla, aby mu seděla naproti. Co asi obnášel magický sex? „Co mám dělat?“ „Pro začátek… podívej se mi do očí.“ S nemalou dávkou sebeovládání se Frisk zavrtala pohledem do těch temných důlků s dvěma světýlky. Sansovy zorničky se tetelily. Frisk se naklonila blíže. Blíže. „Ne, počkej, počkej,“ zarazil ji kostlivec. „Ne jako že mi máš dát pusu! Vždyť nemám rty, člověče.“ „To není nutný,“ zamručela Frisk, otevřela ústa a smyslně si přejela po zubech jazykem. Sansovy panenky ten pohyb sledovaly. Kostlivec se napjatě zahihňal. „Nerad ti beru iluze, ale já nemám jazyk. Ani neotevřu pusu!“ To Frisk překvapilo. Samozřejmě už zaregistrovala, že Sans mluví se zavřenými ústy. Ale že by je otevřít fyzicky nemohl, to byla novinka. „Jak teda jíš?“ namítla. „Blbě,“ ušklíbnul se Sans. „Takže ten burger…“ „…Budeš muset sníst sama. Sorry.“ Aby tuto smutnou novinu zmírnil, dodal: „Ale nápad se počítá.“ „Hm,“ udělala Frisk, zatímco v duchu pohřbívala naději na orál. „Zkusíme to znovu?“ navrhnul Sans. Frisk přikývla. Po pár minutách usilovného zírání do očí se odvážila zeptat: „Co má tohle vlastně dělat?“ Její kostlivý kamarád podrážděně vzdychnul a uhnul očima. Dlaní si promnul kost mezi očními důlky. „Tohle normálně funguje. Oko, do duše okno,“ zarecitoval a zatřásl hlavou. „Asi se na to vykašlem.“ „Né,“ protestovala okamžitě Frisk. „Já se budu fakt snažit! Slibuju!“ Sans to správně pochopil tak, že se s ním Frisk opravdu zoufale chce vyspat. „Klídek,“ poplácal ji po ruce. Frisk z toho vyletěl krevní tlak. „Tak jsem to nemyslel. Zkusíme novou strategii.“ „Dobře,“ souhlasila Frisk. Doufala, že tahle strategie bude akčnější. Ke konci toho zíracího souboje se už držela jen silou odhodlání. Skoro měla dojem, že tam mimoděk uložila. „Jak se to teda dělá po lidsku? V pornu se hned zezačátku svlíknou…“ nadhodil Sans. „Já se teda svlíkat nebudu,“ ohradila se Frisk okamžitě. Sans znejistěl. „Teda jako,“ rychle se Frisk opravila, „ne hned. Máš tu zimu jak v márnici. Nemáš peřinu?“ Upřeně se zadívala na umaštěnou kouli, co kdysi pravděpodobně bývala peřina. Sans její pohled sledoval. „Tó… není dobrý nápad. Vydrž.“ S heknutím se zvedl a vyšel z pokoje. Za chvíli se vrátil s tlustou dekou – od oka Papyrovou. Frisk pozvedla obočí, avšak se nepokusila zpochybnit půjčovací poměry mezi oběma bratry. Sans jí duchnu hodil k nohám. „Prosím,“ řekl udýchaně. „Dík.“ Frisk si zula boty, lehla si na matraci a přetáhla peřinu přes sebe. Studila. „Jdeš spát?“ zeptal se Sans opatrně. „Jdu spát s tebou,“ opravila ho Frisk. Nadzvedla peřinu a poplácala vedle sebe. Sans zaváhal, pak pokrčil rameny, vyzul si pantofle a lehnul si vedle ní. „Tohle je… dost jiný, než co jsem čekal,“ poznamenal, zatímco Frisk zajišťovala, aby byl úplně přikrytý. „Život není porno,“ prohlásila Frisk. „To je citát?“ Frisk se zasmála. Sans vážně neměl o lidských námluvách ani páru. Bylo to frustrující a roztomilé zároveň. „Teď se budeme, hm, osahávat.“ „Dobře,“ souhlasil Sans a otočil se k Frisk čelem. Když se na sebe podívali, světýlka v očních důlcích mu zazářila. Zvednul ruku a zkusmo Frisk pohladil po nadloktí. Frisk tiše zamručela, že to dělá dobře, a posunula se k němu blíž, až se dotkli koleny. Po několika prvních úspěších se Sans osmělil. Rukou Frisk hladil po paži, po boku, po stehně. Frisk se nastavila, aby jí dosáhnul i na zadek; této příležitosti Sans okamžitě využil. Kostnaté prsty se Frisk zaryly do půlky, až sebou trhla a začala se hihňat. Zároveň se přitiskla ještě blíž. Sansovo temeno teď měla u brady. Chtělo se jí poznamenat něco ve smyslu „malej, ale šikovnej“, ale pak se zarazila s ohledem na Sansovo ego. Učil se docela rychle, ne? Skrz kostlivcovu měkkou bundu nahmatala žebra. Když mu přejížděla nahoru a dolů po zádech, cítila, jak jí přes ně prsty poskakují. V rámci osahávání bundu poodhrnula a vklouzla rukou mezi její huňatou podšívku a bílý rolák. Skrz tenkou bavlnu byly Sansovy kosti ještě tvrdší, hrbolaté a pevné. Frisk si právě připomínala hodiny biologie, když sebou Sans zavrtěl a vydal odmítavý zvuk. „Co tam děláš?“ ohlédnul se za Frisčinou rukou. „Nic. Je to nepříjemný?“ Sans pokrčil rameny (šlo to těžko, jak ležel na boku). „Není to… hm.“ I když on na to slova nenacházel, Frisk to pochopila. „Jasný. Když už jsme u toho,“ vytáhla ruku zpod Sansovy bundy a vzala ho za ruku, „mně je to nepříjemný na žebrech,“ položila si jeho kostlivou dlaň na horní okraj nadbřišku, „kolem podpaží,“ opět naznačila, „a od kolen dolů.“ Tam nedosáhla, a tak aspoň ukázala směr. „Jasný,“ přikývl Sans překvapeně, avšak soustředěně. „A nějaký místa, kde to máš ráda?“ Po momentu červenání ho Frisk vzala za zápěstí a postupně si jeho ruku položila na skalp, ze strany na krk, na prsa, na boky a na zadek. „A ještě tady,“ řekl Sans a hrábnul jí do rozkroku. Frisk vypískla a ucukla dozadu. Zatímco se nekontrolovaně chichotala, Sans nasadil nevěřícný výraz. „Si děláš srandu. To je úplně všecko jinak než v pornu?“ „Ne všecko,“ ovládla se Frisk konečně. „A život není porno,“ připomněla mu. Sans protočil oči v sloup. Frisk se opět uvelebila těsně vedle něj. Zkusila přes něj přehodit nohu, ale Sansova stehenní kost ji tak tlačila, že ji raději zase sundala. „Vydrž a nepospíchej. To se musí krok po kroku. Nejdřív se osaháme. Potom se svlíknem. A potom si můžeš sahat, kam chceš.“ „Hm,“ zabručel Sans. „To je nějaký složitý.“ Frisk si připomněla, že on se snaží naučit, jak udělat dobře jí, a sám z toho pravděpodobně zas tolik nemá. „Můžem to zkusit po monstrovsku,“ navrhla. Sans ale jen zavrtěl hlavou. „Možná pak.“ Frisk si vzpomněla, že to samé řekl na burger, a bylo jí trochu smutno. Sans to poznal a rukou jí vjel do vlasů. Po několika vteřinách se Frisk rozpustila potěšením a už na to nemyslela. S rukama ovinutýma kolem Sanse se soustředila na to, dávat mu zpětnou vazbu. Se systematičností vědce Sans prozkoumal všechna místa, která mu Frisk vytipovala. Všelijak jí pročesával hřívu a hladil konečky prstů po lebce, až se mu její vlasy beznadějně zapletly do kloubů. Byl fascinován tím, že na Frisčině krku nahmatá puls, a rovněž tím, jak jí při mluvení vibruje ohryzek. Zkusil se o křivku jejího krku otírat lebkou, když už nemohl líbat ani kousat; Frisk to shledala vzrušujícím. Aby mu umožnila lepší přístup ke své hrudi, překulila se Frisk na záda. Sans se vedle ní opřel o loket. „Ty nemáš bradavky?“ zeptal se po chvíli hledání. Frisk vyprskla smíchem. „Mám, neboj,“ ujistila ho. „Jenom nejsou cítit přes podprsenku.“ Přes podprsenku toho bylo cítit vskutku pramálo. Co ale Frisk necítila, to si domyslela. A ten pohled, jak pozorně a dychtivě ji Sans zkoumá, se jí vrýval do paměti jako jedna z nejkrásnějších scén jejího milostného života. Kostlivec ji jen zběžně pohladil po boku, než se začal ochomýtat kolem spodního lemu Frisčina pruhovaného svetru. Jeho zaváhání dalo Frisk právě tolik času, aby se obrnila, než jí studená ruka vklouzla pod svetr na holou kůži. Nevypískla, jen sebou trochu škubla a rychle se nadechla. Sans ruku vytahoval, ale než to stihl, Frisk ho popadla za zápěstí a udržela na místě. „Nehejbej se. Máš studenou ruku. Počkej, než se zahřeje.“ Sans přikývnul a na rozpačitou půlminutu strnul. Po chvíli mu Frisk přesunula ruku o dlaň dále, na teplejší místo. „Oukej, můžeš,“ oznámila a pustila ho. A tak se Sansova tvrdá a nově teplá ruka vydala na dobrodružnou cestu pod tričko. Opatrně pátrala po měkkém břichu, trošku někde stiskla, ale jenom trošku. Obkreslila křivku obou boků a našla prohlubně u pánevních kostí, kde Frisk vrněla blahem. Ohleduplně přeskočila celý nadbřišek a zespodu šťouchla do podprsenky. „Nadzvedneš se?“ požádal kostlivec Frisk. Jakmile uposlechla, vyhrnul jí svetr až k prsům. Frisk zalapala po dechu, když jí kostnaté prsty vklouzly pod podprsenku. Tady zřejmě začínala část, kterou Sans znal z porna, protože si počínal mířeněji. Nejdřív celý prs vzal do ruky a stisknul. Palcem přejel po bradavce sem a tam, nijak něžně, ale tak, že mu ztvrdla pod rukama, než bys řekl švec. Když ji vzal mezi dva prsty a štípnul, Frisk hlasitě zaúpěla a vypjala se. Sans ji zpracovával tak dlouho, až to nevydržela. S naléhavým stenem se na něj překulila, napůl na něj vylezla a začala ho zasypávat polibky. Sans jí zajel rukama pod svetr a jal se jí rozepínat podprsenku. Trvalo to chvíli, než Frisk došel dech a ona se čelem opřela o Sansovu lebku a zhluboka oddechovala. „Ha,“ zamumlal kostlivec. Vzápětí Frisk ucítila, jak jí prsy poklesly. Statečný rytíř Sans porazil podprsenku. „Líbí?“ zabručel rytíř tónem, ze kterého Frisk přeběhl mráz po zádech. Zmohla se jen na přikývnutí. „Protože jsme sotva začali,“ zavrněl Sans. Jeho slova Frisk sjela přímo mezi nohy a pánev jí mimoděk cukla dopředu. Sans se zasmál a převalil ji zpátky na záda. „Sundej si kraťasy.“ „Jestli budeš dál mluvit takhle…“ Frisk to nedokázala doříct. „Jak?“ utahoval si z ní Sans a schválně nasadil ještě hlubší a nakřáplejší hlas. „Takhle?“ Frisk potřásla hlavou. Ale mělo jí to dojít. Když se Sans cítil ve svém živlu, vždycky zaujímal roli nejstaršího kocoura v okolí. Přesně na tohle ji ulovil. „Mám ti je sundat sám?“ zapředl Sans. Frisk si spěšně rozepnula kraťasy a společně s kalhotkami si je stáhla ke kotníkům. Odtamtud je skopala i s ponožkami. Pod duchnou začínalo být teplo. Sans jí ještě polaskal obě ňadra, než sjel rukou dolů a polechtal ji na stydké kosti. „Hele, křoví,“ vyrazil ze sebe překvapeně. „Tam taky rostou vlasy?“ „To nejsou vlasy,“ začervenala se Frisk. „Já se neholím. Vadí to?“ Sans pokrčil ramenem. „Jen si budu muset dávat pozor, abych tě netahal.“ Po matraci se pošoupnul dolů, až měl hlavu na úrovni Frisčina hrudníku. Frisk mírně pobaveně nadzvedla peřinu, aby na něj viděla. „Můžeš tam dejchat?“ „Jo, jasně,“ odpověděl Sans bezmyšlenkovitě, zatímco si vyhrnoval rukávy. Pohled na tu přípravu Frisk seslal další spršku jisker do rozkroku. Rudá jako řípa vrátila peřinu tam, kde byla, a snažila se nejančit z očekávání věcí příštích. Sans jí zatlačil na vnitřní stranu stehna. Poslušna tlaku Frisk ohnula jednu nohu do strany. To samé s druhou. Na odhalený klín jí kostlivec lehce sáhnul, hned tu, hned onde. Omakával ji, jako by se snažil zorientovat, a Frisk zastřeně napadlo, že zatím všechno jen viděl a tam dole je tma jak v pytli. Ozval se mlaskavý zvuk, následovaný překvapeným zabručením a Sansovým hlasem: „Seš mokrá až hanba.“ „To není žádná hanba,“ opáčila Frisk rychle. „To znamená, že seš sexy.“ „Jó?“ zazněl zpod peřiny Sansův pobavený baryton. Kostlivec zřejmě našel, co hledal, protože vzápětí jí zajel mezi stydké pysky a špičkami prstů se opřel o její vchod. Frisk vyhodila pánví. Sans strčil prsty dovnitř. Frisk hlasitě zalapala po dechu a na zlomek vteřiny viděla bílo. Sansovy prsty se v ní svíjely a ohýbaly, trochu to snad až bolelo, ale sakra jestli tohle nebylo přesně to, co chtěla… Sans ji nešetřil, ale nakonec zastavit musel. Frisk ležela se stehny rozhozenými a snažila se pochopit, co se právě stalo. Její kostlivý milenec jí zatlačil na hrudník a teprve tehdy si všimla, že ho k sobě oběma rukama tiskne. Jakmile povolila sevření, Sans se s dramatickým zasípěním odtáhl. Dvě světýlka jeho očí na ni zpod peřiny koukala, jako by chtěl něco říct, ale pak se odvrátil a jen ji pohladil po boku, tak nějak něžně. „Jde ti to,“ vydechla Frisk, protože chvála v posteli nikdy není na škodu. „To bylo super.“ „Dík,“ zakřenil se Sans. „Ale mám menší problém.“ „Co?“ zpozorněla Frisk. Bolela ho ruka? Nedivila by se… „Na další part mi chybí nástroj.“ „Jako… trombón?“ Sotva to dořekla, uvědomila si Frisk, co tím Sans myslel. „Aha,“ řekla rozpačitě. Takže kostry opravdu nemají penis. „Když tomu chceš říkat trombón,“ zasmál se Sans nervózně. „Mám ale nápad. Řek bych, že je to jeden z mých lepších…“ Vyhrabal se zpod peřiny. Na skráních mu stály kapky potu (jaktože se dokáže potit, ale teplo a zimu necítí, pomyslela si Frisk) a nejistě se usmíval. „Chceš se svézt na kostitřasu?“ mrknul na ni. Frisk polkla. „Určitě.“ Sans se narovnal, zavřel oči a pozvednul ruku. Nad otevřenou dlaní se mu objevila bílá stehenní kost. „Představuji ti Kostitřas verze 1.0,“ zakřenil se a podal Frisk svůj vynález. Ta ho vzala do rukou a zvědavě si ho prohlížela. Třicet centimetrů na délku, šířka akorát tak na obemknutí palcem a ukazováčkem. Zvrásněný, trochu hrubý povrch. Na jednom konci klasický kolenní kloub, na druhém kyčelní kloub stylizovaný do krásného žaludu. „No né,“ dala Frisk najevo svůj obdiv. „Tak tohle jsem nečekala. Krásná práce,“ podala kostitřas Sansovi zpátky. Kostlivec ho vyhodil do vzduchu, kde se kost několikrát přetočila, než ji zase chytil. „Dík,“ odpověděl spokojeně. „Jsem rád, že se ti líbí. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem ho vypiloval.“ Frisk si představila Sanse, jak uprostřed noci sedí v obýváku před obrazovkou a ze všech stran studuje erekci pornoherce, aby ji poté zvěčnil na kosti. Tak on ji nejen čekal ve svém pokoji, on se na její příchod i připravoval předem. Ten svůdník. „Vyzkoušíme ho?“ zeptala se Frisk dychtivě. Sans ji obdařil úsměvem dravce, pak nadzvednul peřinu u jejích nohou a hbitě tam zalezl. Frisk výskala nadšením i zimou, když se jí kroutil mezi nahýma nohama a tlačil jí kolena od sebe. Na moment všechno ztichlo. „Můžu?“ ozvalo se zpod peřiny. Frisk zahákla nohy kolem kostlivce a přitáhla si ho blíže. Sans jí položil jednu ruku na podbřišek a chladná hlavice kostitřasu se jí opřela o klín. Krok po kroku, centimetr po centimetru se do ní kostlivé dildo bořilo. Frisk se zapřela nohama o matraci a vypínala se, natahovala, až měla pocit, že praskne. Pak to všechno spadlo a Frisk nestoudně zasténala, Sanse sevřela mezi koleny a oběma rukama mu stiskla ruku na podbřišku. Cítila, jak jí Sans zmáčknul prsty, než svou kost začal vytahovat. Jenom kousíček. Pak ji zase vrazil dovnitř, tentokrát silněji. Frisk viděla hvězdičky a nepokrytě vyjekla. „Ššš,“ napomenul ji Sans tlumeně. „Papyrus je sice pryč, ale nemusí tě slyšet u sousedů.“ Přes výtku slyšela Frisk v jeho hlase náramnou spokojenost sám se sebou. Ostentativně zasténala a zavrtěla pánví. Sans se zasmál a kost z ní zase vytáhnul. Dovnitř, ven, tak daleko, že se o ni tvrdý žalud opíral zvenčí, než do ní zase zajel. Zvrásněný povrch se o ni otíral, nepoddajný, nekompromisní. Uvnitř se divoce rozkýval, táhnul ji ze strany na stranu, až lapala po dechu a do očí se jí draly slzy. Tiskla mu druhou ruku, až v ní praštěly kosti, a on toho nedbal. Znova a znova si ji bral, z různých úhlů, různým tempem, tvrdě a rázně. Musely ji slyšet celé Sněhůrky. Pak jí Sans vytáhnul ruku z křečovitého sevření a přejel jí palcem po poštěváčku. Než se Frisk stačila zberchat, zespodu na něj najel a začal ho živě třít. „Au!“ vykřikla Frisk, vyhodila pánví a chytla Sanse za zápěstí. Kostlivec strnul a pár vteřin bylo jediný zvukem namáhavé oddechování, jak se Frisk snažila popadnout dech. „Co jsem udělal špatně?“ zeptal se Sans nejistě. Frisk mu zmáčkla zápěstí. „Nemůžeš…“ začala udýchaně. Polkla a zhluboka se nadechla. „To bolí, když na něj jdeš takhle přímo. Musíš seshora.“ „Nevím, o čem mluvíš,“ řekl Sans. Hlas se mu trochu třásl, ale Frisk byla momentálně příliš přehlcená na to, aby zkoumala proč. S hlubokým povzdechem se obrnila a odtáhla peřinu ke straně, aby na ni Sans viděl. Studený vzduch ji štípnul do nohou. „Tohle,“ ukázala, „je klitoris. Je krytý kůží,“ zatahala za blánu nahoře, „ale uvnitř je hodně citlivý.“ Odtáhla zákryt tak, aby Sans viděl vnitřní vrstvy. „To znamená, že na něj nemůžeš sahat přímo. Bolí to.“ Sans přikývnul. „Ale sahat se na něj má, ne?“ Frisk souhlasila. „Jo, ale jenom seshora.“ Naznačila kruhový pohyb, který jí byl nejpříjemnější. „Takhle.“ Sans to chvíli upřeně pozoroval, pak pozvednul ruku. „Takhle?“ zkusil její pohyby napodobit. Frisk se kousla do rtu. „Máš tvrdý prsty. Zkus míň tlačit.“ Kostlivec poslechnul, ale jeho milenku to neuspokojilo. Zatřásla hlavou. „Tohle nepůjde. Špatná kombinace, tvrdý prsty a citlivý partie.“ Sans se zdráhal tento verdikt přijmout. Vzal Frisk za ruku a chvíli zkoumal bříška jejích prstů. „Lidi to tu mají polstrovaný,“ zabručel nakonec. „Unfér.“ Frisk se zasmála. „Unfér bylo víc věcí a jak sis s nima poradil.“ Kostlivec uhnul pohledem a Frisk opět měla dojem, že se snaží červenat. „Ale v tomhle případě,“ řekla Frisk dřív, než stačil Sans vymyslet další zlepšovák, „se toho radši ujmu sama. Oukej?“ Sans pokrčil rameny. „Dobře no. Jestli ti to udělá dobře…“ „To ti garantuju,“ zasmála se Frisk a natáhla se pro peřinu. „Počkej,“ zarazil ji Sans. Na Frisčin tázavý pohled odpověděl značně vychytralým výrazem. „Ještě něco chci vyzkoušet. Když dovolíš.“ „…No?“ dovolila to Frisk. Sans jí střelil ještě jeden protřelý kukuč, než se zvednul a slezl z postele, kostitřas v ruce. Odešel do středu místnosti, kde si začal něco mumlat a zvláštně se kroutit. Frisk se neubránila pocitu ztráty, když její milovaný kostitřas zmizel jako pára nad hrncem. Naštěstí okamžik poté Sans vyvolal další, tentokrát se složitější koncovkou než jen kolenní kloub. Frisk ho zvědavě pozorovala, dokud bručení neustalo a Sans několikrát neposkočil. „To vypadá dobře,“ slyšela ho říct polohlasem moment předtím, než si sundal kalhoty a otočil se k ní čelem. „Co myslíš?“ Frisk podklesla čelist. Tak tohle na ni udělalo hluboký dojem. „Představuji ti Kostitřas verze 1.1,“ usmál se Sans a zavrtěl boky. „Ergonomický, levný a s úchytem na kost stydkou i kost křížovou.“ Bílé dildo se hrdě tyčilo ze Sansovy pánve pod úhlem identickým lidskému penisu. V porovnání s jeho malou figurou se zdálo gigantické. „Nemám slov,“ oznámila Frisk. „To je…“ „Geniální? Úžasné?“ nabídnul Sans s širokým úsměvem. „Zázrak moderní magie?“ Přistoupil o krok blíže. Kostitřas se s tím pohybem zhoupnul dolů a nahoru. Frisk ho sledovala očima, zatímco Sans řekl o oktávu nižším hlasem: „Chceš ho v sobě?“ Jeho milenka byla napůl z postele, když se Sans zasmál a poklepal plochou rukou, ať si lehne. Frisk se zachumlala do peřiny. Tiskla stehna k sobě a nespustila ten zázrak z očí. Sans, nyní od pasu dolů nahý, vlezl k ní. Ačkoli stále neměl rty, přitisknul Frisk zuby k ústům a pohladil ji po tváři. Frisk se rozhodla nekomentovat, jaké všelijaké šťávy jí tím rozmazal po obličeji, a obejmula ho kolem krku. Sans se jí vyvléknul a pohodlně se jí usadil mezi nohama. Rukama se zapřel po stranách a naklonil se dopředu. „Připravená?“ „Že se ptáš,“ hlesla Frisk a ovinula kolem něj nohy. Špička kostitřasu se jí opřela o vchod a po menší pomoci s nasměrováním vklouzla dovnitř. Sans se prohnul v páteři a trochu změnil pozici, aby mohl lépe přirážet. Po několika zapíchnutí ho k sobě Frisk tiskla s nekontrolovanou vášní a otáčela hlavu ze strany na stranu. Sans ji vzal za ruku a položil jí ji do klína. Frisk se ujala své práce a nechala se unést rozkoší. Když zpod víček pohlédla na kostlivce nad sebou, viděla soustředěný, urputný výraz na zpocené tváři. Napadlo ji, že líný Sans teď cvičí jako nikdy předtím. A dělá to kvůli ní. „Zvedni mi nohy,“ požádala dýchavičným hlasem a rozpletla kotníky za jeho zády. Sans se pozastavil, než nabízené nohy uchopil pod koleny a přitisknul je Frisk k hrudi. Frisk vděčně zamručela a trochu pohnula s rukou, aby se dál mohla hladit. Když kostlivec znovu přirazil, opíral se Frisk o spodní stranu stehem a ten úhel stačil na to, aby se z ní začal řinout nepřetržitý proud stenů a vzdechů. G-bod je G-bod. Cítila, jak se v ní kostitřas tře, jak drncá přes její ohyby a znovu a znovu vráží do toho sladkého místa… „Budu,“ šeptla. „Co?“ ozval se Sans, ale díkybohu nezastavil. Frisk samým napětím přestala dýchat. Jen vydala přiškrcený zvuk a přelila se přes ni první vlna orgasmu. Sans ji najednou sevřel pod koleny, až to zabolelo, a vyrazil neartikulovaný výkřik. Vrazil do Frisk kostitřas na doraz a celé tělo se mu škubalo. Frisk to nedokázalo odtrhnout od její vlastní slasti. Když orgasmus odezněl, Frisk zasténala a pohnula stehny ve ztuhlých kyčlích. K jejímu překvapení to Sanse z ní shodilo. Kostlivec dosednul na zadek a širokýma očima zíral před sebe. Frisk s údivem zjistila, že mu v jednom oční důlku září fialová duhovka, zatímco druhý je temný jako noc. Ačkoli nechtěla nic víc než se rozvalit a užívat si postkoitální blaženosti, vyškrábala se do sedu a vzala ho za rameno. „V pohodě?“ zeptala se. „Nekopla jsem tě?“ Sans pomalu kroutil hlavou s pohledem upřeným do blba. Pak se mu oči usadily na Frisčině tváři. S náhlým uvědoměním si sáhnul na fialové oko. Několikrát zamrkal a do očních důlků se mu vrátila dvě bílá světélka. „Co to bylo?“ ukázala mu Frisk na tvář. „Magie,“ odpověděl Sans. Chraptěl. „Tos mi-“ pročistil si hrdlo, „tos mi měla říct. Tohle vzít bez varování, to není sranda.“ Slabě se zasmál, čímž si protiřečil. Frisk zmateně naklonila hlavu ke straně. „Tys nevěděl, co je to orgasmus?“ „Ale věděl,“ mávnul Sans rukou a ještě jednou, jakoby nevěřícně, si zkontroloval oční důlek. „Jen jsem netušil, že… že je to… takovýhle,“ zakončil nepříliš výmluvně. Frisk potřásla hlavou. „Nerozumím. Pojď si lehnout.“ Sans se nechal uložit vedle Frisk a jednou rukou obejmout, než tiše řekl: „Na videu to takhle nebylo.“ „Jak, takhle?“ zeptala se Frisk. Sans chvilku váhal. „No… Celou dobu jsme to dělali po lidsku. Přes tělo. A já jsem viděl, že si to užíváš, tak jsem…“ „Podal životní výkon,“ doplnila Frisk, čímž z něj vyloudila unavené zahihňání. „Dík. A pak jsi najednou něco zamumlala, a než jsem se stačil rozkoukat… Pvšůů…“ naznačil Sans rukama explozi, „tvá magie zrychlila z nuly na stovku a mě to úplně smetlo. Málem jsem šel ke dnu.“ Frisk to stále zpracovávala, když Sans dodal: „Když to vezmu z hlediska monster, bylo to jako projet předehrou, aktem a vyvrcholením během půl vteřiny.“ „Wow,“ zamumlala Frisk. Takový nápor si ve svém současném rozpuštěném stavu nedokázala představit. „Takže ses taky udělal?“ Sans pokrčil tím ramenem, na kterém neležel, a zívnul. „Tak nějak.“ „Takže druhé kolo ti dělat nemusím?“ „Prosím ne,“ odmítnul Sans rychle. Frisk se zachichotala a pohladila ho po lebce. „Na rozdíl od porna lidi většinou po sexu spí,“ zamručela. Kostlivec v jejím náruči rozespale zamumlal: „Nebuď mě.“ „Oukej,“ usmála se Frisk. Ještě dala Sansovi pusu na temeno hlavy, než se zachumlala do peřiny a zavřela oči, více než spokojená s líným teplem, co se jí rozlévalo v celém těle od kůže ke kosti. |