Historie Neverhoodu

Předmluva o čase

Měření času
O měření času se ve hře mluví velice málo, potažmo vůbec. Nejrelevantnější zmínka v Hoborgově sekci zní:
"Co je špatného na pastelíně, kterou jsem ti věnoval?"
"Není na ní špatného nic, ale bytosti z ní stvořené žijí jen pár tisíc let. A já chci, aby mé děti žily navěky."
[Hoborg, někde]

Hoborg zde použije slovo rok a v životě pastelínové bytosti mu přiřkne roli takřka nicotnou. Přirozený výklad zní, že "rok" v pastelínovém vesmíru trvá stejnou dobu jako na Zemi (365 dní), ale zároveň se ve vztahu k délce života jedná o jednotku řádově menší. Čas v Quaterovu vesmíru uplývá jeho obyvatelům mnohem pomaleji než nám.
"Den" jsem použila v obvyklém smyslu jako dobu, za kterou se vystřídá světlo a tma. Ve hře je sice stále den, ale to bych připsala spíš omezeným možnostem tvůrců než absenci denního cyklu na Neverhoodu. Zajímavé je, že na obloze není žádný zdroj světla jako naše slunce. O této zapeklitosti pojednávám v sekci Jak to funguje.
Pro Neverhooďany, kteří byli stvořeni k životu věčnému, je běh času naprosto zanedbatelná záležitost. Kalendář proto udržuje pouze Hoborg a občas baví své děti tím, kolik let už stihlo uběhnout od té a té události.
Přepočítávání pozemského času na neverhoodský
Metodou náhodného výběru jsem určila poměr neverhoodského času k pozemskému jako 6:1. Pro Neverhooďana má tedy týden podobný význam jako pro člověka den. Kdyby na Neverhoodu byla novorozeňata, trvalo by téměř sto let, než by se dožila dospělosti.
Neverhoodský letopočet
Willieho disketky vypráví „příběh o konci třetího věku“. Datum, kterým Klaymen zachránil Neverhood, jsem proto označila za počátek čtvrtého věku a nazvala ho 1. 1. 0 N.l. (Neverhoodského letopočtu). Některé pozemské kalendáře mají problém s tím, pojmenovat svůj začátek rok nula. Řeší to třeba tak, že po roce 1 př.n.l. přímo následuje rok 1 n.l.. Mně jako matematikovi to ale připadá jako hloupost a za svým rokem 0 si stojím.
Protože názvy měsíců se ve všech pozemských jazycích týkají ročních období, která na Neverhoodu nejspíš vůbec neexistují, označuji jednotlivé měsíce pouze čísly.

Před stvořením Neverhoodu

„It all start with Hoborg. A being who had to create because… he had to.“
Hoborg, „velké srdce“, se narodil jako šestý syn Quatera. Svou vysněnou zemi projektoval dvacet let, než požádal svého otce o lepší pastelínu. Quater ji u sebe neměl, a tak nemohl vyhovět, dal ale Hoborgovi dalekohled, který mu ukáže nejkratší cestu k Hoře nejlepší pastelíny.
Po dvaceti letech cesty se Hoborg začal cítit sám. Zastavil se, aby se před pálícím sluncem schoval ve stínu vinné révy. Révu však sežral červ a Hoborg dostal úpal. Řekl si, že je lepší umřít než žít, a dlouho tam jen tak ležel. Pak začal bezmyšlenkovitě škrabat udusanou, spálenou hlínu pod sebou a změnil názor. Řekl si, že lepší je škrabat než umřít, a tak dlouho škrabal, až jí měl plnou hrst. Plivl do ní a mačkal, dokud neudělal hroudu hlíny. Červ mu ji ocenil a navrhl, že by měl udělat víc takových hrud a obydlit tu zemi bytostmi. Třeba Horu v dalekohledu vidí jen proto, že ji vidět chce. Hoborg se rozhodl ze všeho nejdřív stvořit bytost z hroudy ve své ruce. Jenže jako stvořitel selhal a svého prvního, sotva živého syna se tak zhrozil, že ho odhodil v dál a doufal, že umře.
Usnul a když se probudil, uviděl v dálce kus země a na ní velkého robota a malou bytost. V panice, aby mu neuletěli, si vydloubl kus vlastní hrudi, udělal z ní laso a tím je přitáhl. Kdyby nebylo Willieho Trombona, který Hoborga vlastním páskem stáhl dohromady, kdo ví, co by se s ním stalo. Hoborg byl vděčnost sama, ale musel pokračovat ve své cestě, a tak se v slzách rozloučil a odešel. Jaké bylo jeho překvapení, když se ohlédl a zjistil, že Velký robot Bil s Williem jdou za ním! Šťastně dosáhli Hory nejlepší pastelíny, tam si nabrali plné kapsy (Hoborg plnou korunu) a zamířili k místu, kde chtěl Hoborg stvořit svoji zemi, Overhood.
Na cestě je však potkalo veliké neštěstí. Zvětřil je dravec Tickberger, o kterém sám Quater říká, že je před ním nejlepší utéct. Tickberger chce, co mají ostatní, a tak začal Bila s Williem a Hoborgem pronásledovat. Hoborg obětoval většinu své pastelíny, než nažraná bestie nemohla dál a nechala je. Teď mu zbývalo příliš málo materiálu na původní Overhood s dvěma tisíci bytostmi – měl dost jen na ostrůvek s dvaceti. Změnil tedy plány z Overhoodu na Everhood a společně s Williem a Bilem dorazili na Hoborgovo vytipované místo.

Kloggova vláda

„He made world full of beauty and wonder. This world, the Neverhood, a world where he could live for ever and ever more.“
Není jasné, kdy se název Everhoodu změnil na Neverhood. Jisté je, že jak tak Hoborg chodil po své krásné malé zemi, začal se i s Williem a Bilem cítit velmi sám. Pak ho to ale trklo. Prostě si stvoří kamaráda! Vytřásl ze své koruny semínko života a stvořil svého druhého syna, Klogga. A první věc, co ten v životě udělal, bylo, že se Hoborgovi pokusil sebrat korunu od Quatera. Jeho stvořitel mu ji zděšeně vyškubl, pak se uklidnil a vysvětlil mu, že to on je králem Neverhoodu a jako takový svoji korunu potřebuje. S Kloggem to však nehnulo a naopak začal přemýšlet o ošklivých věcech. Druhá věc, kterou pak v životě udělal, byla, že Hoborgovi korunu natvrdo vzal a sám se prohlásil vládcem Neverhoodu. Sesazený král upadl do hlubokého spánku. Pár momentů nato na Klogga dolehla moc Hoborgovi koruny a zmutovala ho do příšerky v sukni. Willie to celé viděl, ale neměl odvahu se Kloggovi postavit.
O nadcházející době temna se ví málo, protože Chodba zápisů přestala psát s narozením Klogga. Předpokládá se, že trvala dost dlouho na to, aby Klogg stihl rozpůlit Neverhood a přidělat ho řetězem k ostrůvku, vzít Bilovi medvídka, přehodit jeho páku na „zlý“, sestrojit Hodinkovou příšeru a přepsat cedulku u kanónu. Willie ale během ní přišel na něco, co Kloggovi zůstalo utajeno a stalo se mu osudným. Hoborg totiž těsně před tím, než ho Klogg sesadil, pracoval na dalším semínku života. To zůstalo ukryto v Hoborgově pěsti, dokud ho neomrzelo čekat a samo mu nevyskočilo na zem. Naštěstí ho našel Willie a okamžitě ho napadlo, že by z něj mohla vzniknout bytost, která Klogga porazí. Aby zajistil, že se nevyvede stejně špatně jako Klogg, nahrál mu na disketky pravdivý příběh o konci třetího věku a roztrousil je po Neverhoodu. Vchod do Trůnního sálu, kde se většinu času zdržoval Klogg, zapečetil třemi klíči, z nichž poslední schoval do disketek, aby se nová bytost musela alespoň jednou na celý ten příběh podívat. Všechny hádanky, které byly přirozenou součástí Neverhoodu, rozházel a v Kočičí hlavě si zřídil pozorovatelnu, aby mohl postup bytosti pozorovat a poštou jí radit. Nakonec vylezl do okna Jeslí a semínko zasadil.

Klaymen

„Happy birthday!“
Když se bytost probudila, nevěděla kdo je, co je, ani co má dělat. Tak se pustila do zkoumání krásného, ale opuštěného světa, do kterého se narodila. Pod Jeslemi se z Willieho dopisů dozvěděla, že se jmenuje Klaymen (doslova pastelínový muž). Vyhodil do vzduchu krabouše, vytáhl připínáček a tím scelil Neverhood, pod Kočičí schytal od Willieho květináč do obličeje na kuráž, ustřelil hlavu Bilovi, přehodil ho na „dobrý“ a zachránil s ním jak Bilova medvídka, tak Willieho, za kterým do Kočičí vylezl krabouš. Jenže když Bil s Klaymenem a Williem došel až na louku pod Ovcomůrkou, Klogg vypustil Hodinkovou příšeru, robota stejně velkého jako Bil, jen mnohem krvelačnějšího. Když příšera za pomoci Jednotky chytání medvědů urvala jeho miláčkovi hlavu, Bil se neznal zlobou. Shodil příšeru z Neverhoodu a vzal Zámek ztečí. Sotva se však Klaymen spustil z Bilovy řídicí kabiny, Klogg použil dálkové ovládání kanónu a prostřelil Bilovi hruď. Velký robot Bil i Willie v něm se svezli z mostu k Zámku a spadli do nicoty.
Smutný Klaymen zakončil úspěšně svou misi a stanul v předsíni Trůnního sálu.

Čtvrtý věk

Jak Klaymen otevřel dveře, okamžitě po něm skočil Klogg a vyzval ho, aby se sám stal vládcem Neverhoodu. Do rukou mu vrazil Hoborgovu korunu a čekal, až se rozhoupe. Klaymen se rozhoupal – jenže vrátit korunu Hoborgovi. A to za Kloggových panických výroků jako „Nehraj si se silami, o kterých pranic nevíš!“ také udělal.
Hoborg se probral, sestoupil z trůnu, poškrábal se na zadku a začal Klaymenovi děkovat. Vtom na ně vyběhl Klogg s dýkou, jenže si šlápl na ovládání od kanónu a dělová koule ho vystřelila z Neverhoodu. Hoborg poznamenal, že tomu klukovi nikdy moc nerozuměl, a vzal Klaymena do Jeslí, kde to všechno začalo. Zatímco Klaymen vyspával pod trnovníkem, Hoborg tvořil a tvořil, až stvořil dvacet synů Neverhooďanů. Ti Klaymena vzbudili a zahájili velkou pařbu.
Jejich starší bratr najednou uprostřed všeho tancování začal plakat. Hoborgovi docvaklo, že Bilovi s Williem se muselo něco stát a odběhl to napravit. Co udělal, zůstává záhadou. Když však Klaymen jen o chviličku později vzhlédl, Willie i Bil byli zpátky, živí a zdraví. Dokonce i Bilova hlava byla zase celá. Klaymen Hoborga vděčně objal a Neverhood ožil veselými bytostmi. Začal čtvrtý věk.
Po dlouhou existenci Neverhoodu se stalo mnoho věcí. Při čištění Velkého robota Bila našel Hoborg zapadlé a zapomenuté semínko života, z nějž stvořil svou první (zamýšlenou) dceru Kalinku. Ta si o mnoho let později vzala Hoborgova bratra Ottoborga za muže. Ottoborg se tak opět shledal se svým robotem a po generální opravě vtiskl Hoborgovi do ruky několik dalších zrnek života se slovy, že je pěkně podřadný mechanik. A tak se žilo vesele, pokud se něco nezvrtlo.

Idznak

Klogg padal pastelínovým vesmírem, až dopadl na hnědou, ostnatou planetu. Byl to Idznak, země stvořená Arvenem, obydlená Victoidy a lebkopicemi. Hned jak Klogg přistál, jedné urval lebku, stáhl ji z kůže a pod novou identitou Kloggopice, krále všech lebkopic, uzurpoval vládu nad Idznakem. Nakázal vyrobit Pekelný stroj č. 9 a zničit s ním Neverhood.
Na Idznaku žila té doby jedna chytrá opice. Jmenoval se Jerry-O a jako jediný to Kloggovi nespolkl i s navijákem, naopak poslal pro Klaymena okřídlený stroj, který ho sbalil během svačinky a donesl na Idznak. Jerry-O ho zpravil o situaci a vyslal ho na nebezpečnou cestu.
Klaymen se po dlouhých trampotách dostal až ke Kloggovi a sestřelil vzducholoď, ze které na něj shazoval bomby. Při výbuchu Klogg zemřel. Klaymen jen tak tak naskočil na odlétající Pekelný stroj a těsně nad Neverhoodem ho vyhodil do vzduchu. Některé části stroje byly přitaženy gravitací Neverhoodu a mírně ho zdemolovaly. To se však rychle opravilo a o většinu částí samotných se postaral Willie a jeho apetit. S Klaymenem bylo hůř. Sice naštěstí vyskočil ze Stroje těsně před výbuchem, takže ho nepotkal stejný osud jako Klogga, ale byl explozí odmrštěn do vesmíru a tam dlouho plul, sám a sám jen se svým foťákem, dokud ho Jerry-Oova okřídlená mašina znova nenašla a nedonesla ho zpátky na Neverhood.

Paon

Dlouho, velmi dlouho se žilo v Neverhoodu dobře. I přes občasné nálety Victoidů a jiných nepřátelských bytostí se Hoborgův sen o šťastném světě plnil. Jinde ve vesmíru se ale tak dobře nevedlo. Jednoho deštivého dne se na Idznaku za bouřky pohnula hlína na Kloggovu hrobu... a z něj vylezlo něco tak ohavného, že kdo to spatřil, pominul se na rozumu.
Říká se, že ten hrozný tvor, který si nechával říkat Císař, ztělesnil v odkazu Klogga veškeré zlo pastelínového vesmíru. Opustil Idznak a v odlehlé části vesmíru si zřídil na vědecké planetě Zineře svoji první základnu. Odtamtud vysílal zmutované vojáky a dobýval další a další světy, až stvořil Velké císařství, které se prostíralo po celém tehdy známém vesmíru.
Samozřejmě že Quaterovi synové to nehodlali nechat jen tak! Jenže kvůli nesvárům mezi sebou nebyli jednotní a Císařova armáda je jednoho po druhém porazila, sebrala koruny a zabila je. Kolem roku 890 N. l., kdy už i Quater byl mrtev, zbývala poslední bašta dobra, Neverhood, kterému vládl Hoborg. K jeho dobytí byla zahájena ohromná kampaň, která vykreslila jeho obyvatele jako trvalou hrozbu císařství a jako takové je kázala zničit všemi dostupnými prostředky. Nastalo masivní zbrojení, největší od bitvy na Purpurovém poli, kdy byly poraženy spojené armády Yntů pod velením Homena a Pinta Bunyana. I když někteří odborníci poukazovali na to, že naprosto stačí připravit dostatečné množství výbušnin a vyhodit Neverhood i se všemi obyvateli do vzduchu, Císař chtěl svou poslední bitvu triumfální.
Obrovité vojsko se shromáždilo na Naje, nejbližší planetě od Neverhoodu, kam se vešlo, a roku 898 N. l. vyzval Císař Hoborga, aby se přišel bránit. Zpráva mu však nikdy nedošla. Poslíčka chytili Strážci v naději, že jim přinese zprávy o nedávno zmizelém Strážci země. Když zjistili, co se chystá, vyjednali, že Neverhood sestaví armádu a ta se s Císařem utká. Když vyhrají, Císař nikdy nesmí na Neverhood vkročit. Když prohrají, Neverhood se vzdává a jako zajatce je nesmí pobít. Císař přijmul, neboť si byl naprosto jist svým vítězstvím a vítězové nemusí dodržovat žádné podmínky.
Když se neverhoodská armáda dostavila, k překvapení všech čítala pouze pět bytostí – čtyři Strážce a Rodičku, která je přišla doprovázet. A k překvapení naopak těch pěti našel Císař způsob, jak zničit nejlepší pastelínu. Flagellum Dei, bič boží, byl spleten z duše Strážce země, iry (hněvu Císaře) a životů, které byly ukončeny v nenávisti. Než se Strážci stačili rozkoukat, do čela císařské armády vjel Attila, druhý důstojník Císaře a Šesticípá hvězda, který bičem božím vládl. Začala bitva na Bílém poli.
Ztráty byly na obou stranách veliké. Strážci zahynuli do jednoho, ale s sebou vzali dobrou pětinu císařských. Jejich mrtvá těla byla ponechána osudu na bojišti. Tam je našla Rodička a v slzách je vzala zpět.
Díky oběti Strážců nikdo z Neverhoodu až do nevyhnutelného začátku okupace netušil, jaká hrozná říše to ovládla celý vesmír. Neverhooďani byli zajati, uvrženi do kobek a ti schopnější rozesláni po celém císařství, aby sloužili a pracovali. Hoborg byl zavražděn. Chodba zápisů na dlouhá staletí přestala psát.
Toto období obestřené hrůzou nazýváme Paon podle tajné odbojářské organizace, která si říkala Paoni. Jejím jádrem byli tři Neverhooďani, vyvolení neznámými silami, aby sabotovali a nakonec rozbili císařství. Jejich krédem byl první zákon podsvětí: Nikdy se nenech chytit. Byli ti, kdo zabíjel a sám mohl být zabit, protože jakmile přijali svůj osud, začala jim v tělech kolovat lidská krev. Nejdřív se schovávali na Neverhoodu, ze kterého se stala centrála výzkumu, a získávali informace. Pomalu se jejich operace rozšířily a systémem našeptávání nechali nespokojené poddané šířit myšlenky na revoluci. Jednoho dne jeden z nich nebyl dost opatrný a dal se chytit. Na záchranné misi zajali druhého a ten se obětoval, aby identita jeho spolubojovníků zůstala neprozrazena.
Více než dvě století po začátku okupace nastal převrat. Proti Císaři se obrátil jeho vlastní třetí důstojník, Pěticípá hvězda, a tak očistil svoji duši od hříchu. V nejhorší chvíli, kdy se rozzuřený Císař chystal zabít všechny své poddané, zasáhl poprvé v dějinách Otec. Po smrti svého syna Quatera zavřel před pastelínovým vesmírem oči, ale vytrvalý křik duší (a zvláště jedné neverhooďanské) ho donutil jednat. Otec zničil duši Císaře a její zlo opět rozptýlil po celém vesmíru. A co víc. V poznání, že živé bytosti samy bojují za udržení rovnováhy mezi dobrem a zlem, mu změklo srdce a přivedl všechny zabité zpět z druhé strany. Bytosti se vrátily do svých domovů a shledaly se se svou rodinou. I Quater a jeho synové znovu obživli. Začal pátý věk.
A tak šel čas dál. Žilo se dobře, pak zavládlo zlo, ale dobro ho zatlačilo a začal nový věk. A znova. A znova. Dokud vesmír nezanikl a Otec nestvořil nový.

     

Nahoru Zpět na rozcestník