Jak to funguje

Pastelína

Jakost

Neverhoodskému vesmíru se říká pastelínový, protože jeho prapůvodním materiálem je pastelína. Ta však dnes tvoří jen stupeň jakosti materiálů, které se ve vesmíru vyskytují. Díky gravitaci a dalším silám totiž pastelína degraduje na horší materiály. Kvalita je tím menší, čím větší jsou částice. Od nejmenších po největší: nejlepší pastelína, pastelína, jíl, hlína, štěrk.
Nejlepší pastelína se nachází pouze na dvou místech: Hora nejlepší pastelíny, zkráceně také Hora, a Neverhood (pokud nepočítám bytosti z nejlepší pastelíny, které se toulají po vesmíru). Na tvoření se dá použít pouze ta z Hory. Hora je dar od Otce Quaterovi a všem spravedlivým bytostem, které chtějí žít věčný život. Jediný, kdo jí kdy dosáhl, byl Hoborg s Williem Trombonem a Velkým robotem Bilem.
Největší zásobu normální pastelíny na tvoření má na povel Quater. Na požádání ji věnuje svým synům, kteří si ji skladují na různých místech po pastelínovém vesmíru. Z pastelíny je většina jejich bytostí a světů.
Jíl je nestálá surovina. Ve větších množstvích se vyskytuje pouze ve velkých pastelínových planetách, v jejichž jádru tlak spojuje částice na jílovité. Na povrchu rychle vysychá a rozpadá se na prach. Prach je zvláštní kategorie materiálu, protože obsahuje jílovité, hlinité i štěrkovité částice, které na rozdíl od pěti jmenovaných stupňů jakosti nejsou spojeny tmelem. Pokud prach zavlažíte a dost dlouho propracováváte, dá se z něj udělat materiál vhodný na tvoření. Bytosti z něj ale opět brzy vysychají. Zkrátka prach jsi a v prach se obrátíš. Prach je ekvivalent plynného skupenství zrnitějších materiálů.
Hlína je čtvrtý jakostní stupeň. Běžně se vyskytuje po celém pastelínovém vesmíru jako stabilnější verze jílu. Nelze z ní tvořit, jen přetvářet. Bytosti z ní žijí asi patnáct let.
Ze štěrku nejde tvořit ani ho přetvářet. Vzniká spečením velkých ploch hlíny a následným rozlámáním, nebo také při srážkách hliněných meteorů. Stává se, že štěrková krajina, ve které tvořil syn Quatera, jeví známky života. Podle toho, zda má cestovatel, který po ní prochází, dobré či špatné úmysly, mu štěrk nastavuje propasti, hory a ostré kamení do cesty, nebo mu může poskytnout úkryt před bouří či ho navést na část svého nerostného bohatství. Štěrk totiž občas obsahuje diamanty.

Skupenství pastelíny

Při běžné teplotě a tlaku se všech pět jakostních stupňů vyskytuje v pevném skupenství, v kapalném se vyskytují všechny kromě jílu a v plynném se vyskytují pastelína se spíše prachovými příměsmi jílu a hlíny. V pevném skupenství jsou částice spojeny tmelem, který je pro každý stupeň jakosti jiný. Nejlepší tmel je mastný a nikdy nevysychá. Pastelínový tmel je o něco řidší, ale stále vysychá několik tisíc let. Jílový tmel je mimořádně nestálá látka, protože vznikl stlačením pastelínového tmele a má velikou tendenci se zase rozpadat a těkat ven z jílu. Hlínový tmel má konzistenci jen o něco hustší než voda a během několika let vysychá. Štěrkový tmel je řídká kapalina, která se rychle vypařuje a tvoří oblaka, která vzápětí sprší zpátky. Proto jsou ve štěrkové krajně tak obvyklé bouře.
Pastelíny přecházejí ze skupenství do skupenství, pouze pokud jsou tvořeny nebo přetvářeny. (Vypařování tmele se nepočítá jako změna skupenství, protože ve vzniklém plynu nejsou částice hmoty a tedy se nepočítá jako pastelína.) Tvořit se dá pouze z pastelíny, ze které se ještě nikdy netvořilo. Stvořitel při něm není vázán zákonem zachování hmoty, ačkoli jisté limity přece jen existují. Přetváření se váže pouze se změnou vlastností nebo skupenství.)
Většinu plynů pastelínového vesmíru stvořil Quater v čase narození Ogdilly ze své pastelíny. Zplyňování pastelíny spočívá v odstranění tmelu, zkapalňování v jeho zkluzčení. Jíl se jako kapalina nevyskytuje, protože uvolněný tmel je ještě těkavější než v pevném skupenství. To samé se děje při zahřátí – tmel se odpařuje, spečené jílovité částice se spojují na hlinité a ty se nataví. Hlína se jako kapalina vyskytuje ve formě tekutého písku, jenž často obsahuje štěrkovité příměsi. Písek je označení pro směs různých stupňů jakosti pastelíny. Kapalný štěrk se od pevného neliší ani tak kluzkostí tmelu, jako spíš tvarem částic – zatímco pevný štěrk je má větší a nepravidelně tvarované, v kapalném jsou menší a oblé, takže se mohou pohybovat po sobě. Kromě toho existuje tavený štěrk, láva. Vzniká velkým zahřátím štěrku v jakémkoli skupenství, přičemž klasický štěrkovitý tmel se vypaří a nový se oddělí z částic samotných. Vychladlý tavený štěrk, ryolit, je jednou z nejtvrdších látek ve vesmíru. Pokud se láva rychle ochladí (např. když spadne do vody), vzniká sopečné sklo, též zvané diamant. Je to nejtvrdší známá odrůda pastelíny.

Odkud jde světlo

Když se rozhlédnete po neverhoodské obloze, uvidíte černotu. A přece tu je světlo, které přichází zdánlivě odnikud. Jak je to možné?
Když se Hoborg narodil, vyhlédl si tuto část pastelínového vesmíru kvůli krásným oblakům na obloze. Jenže po svém stvoření přitáhl Neverhood svojí gravitací několik mraků dohromady a ty ho celý zahalily. Postupem času se k nim přidávaly další a další, až vznikla Neverhoodská mlhovina, která zvenčí vypadá jako obrovský opalizující oblak a zevnitř jako nekonečná černota. Světlo, které zvenčí na mlhovinu dopadá, je pohlceno a přeměněno na teplo. To prohřívá mraky v mlhovině, až po dosažení určité teploty začnou samy svítit a nastane den. Po 12 hodinách se většina energie vyzáří, mlhovina se ochladí a opět ztmavne. Nastane noc. Toto světlo přichází na Neverhood ze všech stran stejně, proto není na obloze vidět žádný koncentrovaný zdroj.
Zformování Neverhoodské mlhoviny pohřbilo Hoborgův sen mít na obloze krásné mraky a znemožnilo Hooďanům vidět na obloze hvězdy. Jeho nejdůležitější dopad však byl ten, že nyní je Neverhood velice těžké najít. Mlhovina kolem něj je už v malých vrstvách neprůhledná a maličký ostrov se v ní ztratil jako jehla v kupce sena. Z tohoto důvodu je Neverhood do značné míry odříznut od okolního světa a žije si vlastním rytmem, ještě řádově pomalejším než okolní pastelínový svět.

Jezero

Jezero se nalézá mezi Návsí a Krabí arénou. Vedou přes něj dva mosty: jeden vede z Návsi do Výbušné boudy, druhý z Návsi do západní haly. Pokud je Jezero vypuštěné, dá se druhý most spustit jako schody až na dno. Pokud se napouští vodou, zatímco most má formu schodů, samy se zvednou. Voda do Jezera přitéká z nádrže v srdci ostrova. Protože výlevka na dně se nezacpává, voda skrz ni neustále proudí, gravitací se vrací do nádrže a znovu vytéká do Jezera (takové hezké perpetuum mobile). Po zacpání výtoku vody z nádrže se veškerá voda vrací do nádrže a čeká, dokud se znova neobnoví tok. Z této nádrže se zásobují také obě triceratopsí fontány a obě laboratoře. Hoborg ji pravidelně doplňuje.

Hooďanské klení

Neverhooďani mají v zásobě slušnou řádku charakteristických pořekadel, klení i frází. Většinou jsou inspirovaná událostmi z Chodby zápisů (žere ho to jako červ vinnou révu), jménem Quatera (klasické prokvótra i hanlivé kvótřefotře) a kulturou ostatních planet (pojídači fepgerkinů). Hooďani jsou vynalézaví, co se týče frází – během mluvy si vymýšlejí různé hříčky a občas se dobře vymyšlené ujímají. Existuje oblíbená hra Cituj, která spočívá v citování co nejvíce frází v časově omezeném souvislém povídání. Cituje se nejčastěji Chodba zápisů a Willieho disketky. Upozorňuji na rozšířenou frázi „o tom se v Chodbě zápisů nepíše“. Je to narážka na to, že v době Kloggovy vlády přestala Chodba psát. Takovým věcem je tedy lepší se vyhnout.

Chodba zápisů

Chodeb zápisů je v pastelínovém vesmíru všehovšudy sedm. Každá z nich je na světě, který si ten či onen syn Quatera vyvolil za svůj domov, kromě Ottoborgovy, která se při rozpadu jeho země roztrhla vedví a jedna její polovina proletěla pastelínovou červí dírou do jiného vesmíru. I když se zvenčí Chodba zápisů může zdát velmi krátká, uvnitř mívá mnoho set metrů. Jak je to možné, není známo. Zápisy se objevují samy a Chodby se v souladu s tím prodlužuje. V neverhoodské Chodbě zápisů mělo původně být autíčko jako v Jezeře, ale pak ho Hoborg demontoval, protože rušilo při čtení.

Strážci

Strážci jsou pět duší, které na počátku čtvrtého věku vyvolil Quater k udržování rovnováhy dobra a zla a spříznil je se silami pěti elementů pastelínového vesmíru: vody (kapalné pastelíny), vzduchu (plynné pastelíny), země (pevné pastelíny), neviditelných sil (řádu) a ohně (energie a změny). Kromě toho se jim přiřazuje pět smyslů: chuť, sluch, hmat, zrak a čich. Šestý smysl, intuice, se spojuje s šestou duší, Rodičkou nebo jednoduše Šestou. Jí Quater dal za úkol spojovat Strážce a starat se o ně.
Těchto šest duší je předurčeno k reinkarnaci. Quater předpovídal, že s instinkty, které Strážcům vložil (a zahrnovaly až nezdravý záchranářský komplex a smysl pro sebeobětování), nebude trvat dlouho, než si vykoledují smrt. Proto jim neumožnil se vykoupit a žít s Otcem, ale uvrhl je do cyklu znovuzrození. Ten začíná smrtí všech Strážců nebo Rodičky. Jejich duše nedokáží samy opustit svá těla, proto se mrtvoly nerozkládají a je dost času, aby je přeživší shromáždili do kruhu s Šestou uprostřed. Duše Rodičky se pak odpoutá od svého těla a postupně vyjme i duše Strážců. Jako celek se vydají na další pouť vesmírem, dokud je Quater zase nepovolá.
Jsou různé důvody, proč si Quater vybere zrovna ten onen svět. Bývají to války, přemnožení i přírodní pohromy. V každém případě první, kdo se vtom onom světě narodí, je Šestá. Když dospěje, dá život pěti dětem, Strážcům. Ti onen svět s nasazením života chrání a bojují za něj. A cyklus může začít nanovo.
Na obranu světů, které zabíralo Velké císařství, byli Strážci povoláni nejednou. Kolem pátého století čtvrtého věku rozmach císařství stagnoval a zdálo se, že se brzy rozpadne. Quater si tedy řekl, že věčnými reinkarnacemi znavených Strážců už není třeba, a poslal je na Neverhood odpočinout si. Když pak zjistil, že s císařstvím ještě konec ani zdaleka není, vyzval je, aby opustili svůj domov a šli bránit jiné světy. Jenže to se přepočítal. Strážci ho jako praví patrioti poslali někam, ať si to vyřeší sám a jim řekne, až se jich to bude týkat. Od té doby měl Quater plné ruce práce a na poslání druhé zprávy byl už příliš mrtvý. A tak si Strážci žili vesele, dokud nebyla císařská armáda za dveřmi. V té chvíli se hrdinsky obětovali a na Neverhood se už nevrátili. Z minulých životů si totiž nic nepamatují.

Auro

Auro znamená „druhá smlouva“. Zatímco první smlouvu se živly Strážcům vyjednal Quater, druhou uzavírali na vlastní pěst. Nejprve ji všichni uzavřeli s ničivou stránkou živlů – Auro vody pak byla průtrž mračen, Auro vzduchu větrná smršť, Auro země zemětřesení, Auro neviditelných sil elektrická bouře a Auro ohně požár. Během dalších reinkarnací je ale Strážci obměňovali. Strážce vody uzavřel smlouvu s rybím lidem a výměnou získal schopnost nechat si místo nohou narůst rybí ocas. Strážce vzduchu uzavřel smlouvu v tom samém životě s ptačím lidem a podobným způsobem dostal bílá křídla. Strážce ohně našel své nové Auro o několik generací později. V této reinkarnaci se narodil jako obzvlásť nadšený a neovladatelný pyroman, což vyústilo v to, že jako malý podpálil dům své rodiny. Oba jeho rodiče v požáru zahynuli a Strážce pod tíhou viny utekl z domova. Po dlouhém bloudění měl vizi. Viděl bílý strom obtěžkaný mnoha plody; když se však po nich natáhl, větve se zvedly z jeho dosahu. Strom řekl, že Strážce jeho ovoce ochutná teprve, až prokáže svou cenu. Strážce ohně se proto stal rytířem ve službách krále. V žáru bitvy se však nedokázal ovládat a brzy si roztavil každý meč. Vydal se na pouť za mečem, který by jeho žár vydržel. Nalezl ho, až když z něj byl stařec nad hrobem. Byl už tak zesláblý, že ryolitový meč nedokázal uzvednout. Sebral ale všechny své síly a když uvěřil, že může uspět, podařilo se mu zbraň zvednout nad hlavu. Měl pocit, že je zase mlád, a rozhodl se vrátit ke své rodině a tímto mečem jim prosekat cestu ke štěstí. Zalila ho vlna radosti a on věděl, že ovoce Stromu života je téměř na dosah. V té chvíli mu těžký meč vyklouzl z ruky a udeřil ho do hlavy. Strážce byl na místě mrtev. Když se v příštím životě probudil, ryolitový meč se slovem Faith vyrytým na čepeli byl jeho Auro. Strom života se stal symbolem víry a věcí, které jsou možné, když někdo věří.
Strážce země si vystačil se svým původním Aurem až na Neverhood, kde v podzemních chodbách objevil zapečetěný Zmrzlý oheň. Tento klenot byl sídlem srdce Neverhoodu, živoucí silou, která ostrov vyživovala. Strážce země rozluštil hádanku na dveřích, jíž byla rytina Stromu života, a pomocí víry, že projde pevným kamenem, vstoupil do vnitřní komnaty. Když se Zmrzlého ohně dotknul, srdce Neverhoodu se přesunulo do něj a jeho Aurem se stalo zázračné léčení.
Strážce neviditelných sil nikdy jiné Auro nenašel, protože věří jen vlastním silám, bratrům a Rodičce.

Nahoru

Zpět na rozcestník

Navigace: